MÍSTA

Ostrov, který patří po dlouhou dobu k vyhledávaným místům oddechu a společenské zábavy, vznikl před velkou zátočinou řeky Otavy v důsledku usazování písku. Býval v soukromém majetku, v 18. stol. jej vlastnil František Aleš, který ho roku 1782 prodal J. Alšovi. Později patřil k Podskalskému mlýnu.

Po nějakou dobu se mu říkalo Střelecký. Na počátku 18. stol. vznikl v Písku z popudu královského rychtáře Jana du Chardon městský dobrovolnický vojenský sbor ostrostřelci (jinak střelci či šicové), jehož příslušníci se ve střelbě cvičili právě na ostrově. Sbor však poměrně brzy zanikl a až na konci století se začalo uvažovat o jeho znovuzaložení. Zájemci dál stříleli na ostrově, protože žádost o zřízení střelnice v místech dnešní základní školy T.G. Masaryka byla z bezpečnostních důvodů krajským úřadem zamítnuta. Na počátku 19. století se konečně podařilo ostrostřelecký sbor sestavit a zřízení střelnice na ostrově bylo úředně povoleno. Ostrov, který tehdy patřil k Podskalskému mlýnu (později městská elektrárna), jim k užívání zapůjčil mlynář Vojtěch Honsa. Ostrostřelci zde s podporou obce postavili r. 1814 krytý altán, z něhož mířili na terče. Pro zábavu zřídili navíc ještě kuželník a pivní šenk. V přízemí budovy byla tančírna, v prvním patře měli ostrostřelci spolkovou místnost. Střechu zdobila makovice s korouhví s městským znakem a letopočtem 1816. Venku byla upravena zahrada se stoly pro hosty. K roku 1820 je na vyobrazení doložena dřevěná lávka, která spojovala levý břeh řeky  s ostrovem. Z pravého břehu byla postavena o něco později; do té doby se na ostrov převáželo.

V době epidemie cholery na počátku 30. let 19. stol. byly na ostrově postaveny „koupací lázně“ (1832) doporučované jako prevence proti této chorobě. O údržbu dřevěných staveb na ostrově se však nikdo příliš nestaral, a proto chátraly. Restaurace byla zbořena roku 1838. Ve 40. letech předminulého století byla na ostrově zřízena dřevěná aréna, kde se za pěkného počasí hrávalo divadlo. Od 20. května do 4. července 1852 tu hrál J. K. Tyl, jenž v té době řídil Kullasovu hereckou společnost. Kryté jeviště a lavice pro diváky pod širým nebem postavili na cípu ostrova, který je blíže mostu. Tyl prý potom psal o městě jako o „proklatém Písku“, protože  se  vzhledem k deštivému počasí sešlo  málo diváků a on prý odjížděl s dluhem 200 zlatých.

V 50. letech 19. století ostrov zpustl. Ostrostřelci se o novu střelnici příliš nestarali a čekali, až jim písecká obec pomůže. Ta se roku 1858 rozhodla ostrov koupit a vystavět tu střelnici a restauraci s velkým sálem. Ostrostřelci v čele s velitelem A. Pompem přislíbili určité příspěvky a souhlasili s podmínkami obce, která si vymínila, že zde může postavit lázně a plovárnu a že se na ostrově bude čepovat jen písecké pivo. Až roku 1876 se obci podařilo po složitých jednáních ostrov koupit od mlynáře Karla Honsy. Ostrov pak byl upravován, např. byly zpevněny břehy a na špici postaveny ledolamy. Vzniklo tu první písecké veřejné koupaliště, které mělo samostatné oddělení pro dámy a pro pány. Během let se jeho podoba měnila a zaniklo až v 50. letech 20. stol. v souvislosti se vznikem továrny Jitex, která vypouštěla do řeky škodlivé odpady. V zimě u ostrova provozoval Bruslařský klub (založený roku 1876) kluziště. Od roku 1890 k ostrovu neodmyslitelně patří budova restaurace s hrázděným zdivem. V provozu byla do 50. let 20. stol., pak se pomalu rozpadala. V roce 1996 byla vystavěna její kopie.

V roce 1929 nahradila dřevěné lávky, které musely být vždy před příchodem zimy rozebrány, aby je nezničily jarní dřenice, lávka s betonovými pilíři a železnou konstrukcí, která slouží dodnes. Projekt vypracoval a stavbu realizoval Ing. Lad. Hlaváček z Písku. Projekt byl schválen v červnu 1928 a na podzim příštího roku byla lávka předána k veřejnému užívání. Celková délka lávky včetně pilířů je 125 m, šířka 2,5 m.  Poslední větší oprava se uskutečnila v roce 1992, velkou povodeň o deset let později lávka díky své nýtované konstrukci přečkala v relativně dobrém stavu.

Problém vždy představovaly povodně. R. 1888 poškodila velká voda plovárnu a odnesla i obě dřevěné lávky vedoucí na ostrov. V roce 1894 a 1896 strhla povodeň opět obě lávky a jen díky jejich uchycení lany a řetězy zůstaly jedním koncem u břehu. Při povodni v roce 1915 ucpalo dřevo z jedné utržené lávky a části plovárny oblouky Kamenného mostu. V roce 1932 odnesla voda z ostrova celou městskou plovárnu, která se pak zachytila na pilířích mostu. Plovárna byla silně poškozena i v r. 1940, kdy se v březnu daly do pohybu ledové kry, které zatarasily pilíře Kamenného mostu. Vojsko se je snažilo roztrhat pomocí třaskavin, voda vystoupila o tři metry nad normální stav. Další katastrofální povodeň přišla v roce 1954. Ještě větší škody napáchala povodeň v roce 2002, byl poničen i Kamenný most. Restaurace na ostrově byla však rychle obnovena a dnes nabízí příjemné vnitřní i vnější posezení v romantickém prostředí, výbornou kuchyni, minigolf, dětské hřiště atd.

• Adámek, Jan – Fröhlich, Jiří – Čížek, Jiří. Písek : historický průvodce. 3. dopl. upr. vyd. Písek: Prácheňské muzeum : Prácheňské nakladatelství., 2004, s. 63 – 64. ISBN 80-86193-08-X.
• Fröhlich, Jiří. Stará Otava mezi Pískem a Zvíkovem. Písek: Ires, 2000, s. 25 – 29. ISBN 80-901940-7-9.
• Hlaváček, Lad. Nové lávky přes ostrov. Otavan, 17. 4. 1930, roč. 13, č. 1, s. 2 -5.
• Kotalík, Josef. Písek a Písecko v literatuře. Písek: Okresní lidová knihovna v Písku, 1966, s. 10.
• Ludvík, Lubor – Prášek, Jiří. Písecké ulice, náměstí, samoty a komunikace. Písek: JaM, 1998, s. 74 – 75, 78. ISBN 80-86154-09-2.
• Prášek, Jiří. Písecké 2. tisíciletí. Písek: JaM, 2000, s. 151 – 152. ISBN 8O-86154-24-6.
• Sedláček, August. Dějiny královského krajského města nad Otavou. 2. díl. Obec písecká, 1912, s. 222, 276 – 277, 446.
• Výletní restauraci na ostrově poškodil oheň a velká voda. Písecký deník, 12. 10. 2015, č. 238, s. 2.
• Lávka přes Městský ostrov se bude opravovat v roce 2021. Tisková zpráva č. 20 ze dne 02.03.2020. In: Zpravodaj města Písku, duben 2020.