Regionální LITERATURA
města PÍSKU a jeho okolí

Určeno pro všechny, kteří chtějí poznat město Písek
,,jinak" než podle turistického průvodce.

MĚSTO PÍSEK - HISTORIE

Město, které se může pochlubit nejen poetickými zákoutími, malebným krajinným koloritem, pokojnou atmosférou, ale i bohatou historií. Písek, jehož jméno se váže k zlatonosnému písku řeky Otavy, je poprvé zmíněn v listině krále Václava I. vydané roku 1243 a název se pravděpodobně vztahuje k osadě rozkládající se kolem kostela sv. Václava na dnešním Václavském předměstí.

Výskyt drahého kovu byl jedním z důležitých motivů výstavby města, za jehož velkorysým pojetím je podepsán panovník Přemysl Otakar II. a jež se stalo významnou základnou královské moci. Město jako zdroj finančních příjmů využívalo cestu překračující zde řeku Otavu a ustanovení, aby kupci vezoucí zboží z Rakous do Budějovic a do Plzeňského kraje jeli přes Písek, stejně jako ti od Prachatic na Prahu nebo Kutnou Horu. Uchovávalo si přízeň panovníků. Ve čtrnáctém století zde pobývali jak Karel IV., který zde nechal zřídit sklad soli a obilí, tak Václav IV., který tu v r. 1394 vydal první královskou listinu v českém jazyce.

Během husitských válek hrál Písek významnou roli na straně reformního hnutí. V srpnu 1419 byl vypálen zdejší dominikánský klášter. Často zde přebýval Jan Žižka. Město odmítlo uznat nového českého krále Zikmunda Lucemburského a stalo se pro léta 1419 až 1452 svobodnou městskou republikou. Pod hrozbou vojenské intervence se podřídilo až správci království Jiřímu z Poděbrad.

Písek prosperoval a na přelomu 15. a 16. stol. patřil mezi nejbohatší česká města. To se změnilo rokem 1532, kdy jej téměř celé zničil rozsáhlý požár a navíc roku 1547 přišlo o podstatnou část svého majetku, neboť odmítlo pomoc Habsburkům v boji proti protestantskému Šmalkaldskému spolku.

Nakonec se ale Ferdinand I. rozhodl darovat velkou část konfiskovaného majetku městu zpět. Díky jeho přízni mohlo v roce 1576 dojít ke stavbě kostela Nejsvětější Trojice. V té době ve městě stálo zhruba 271 domů, z nichž kolem 120 stálo na předměstích, a Písek měl přes 3000 obyvatel.

Na začátku třicetileté války v roce 1618 se město přidalo na stranu stavů. Následkem toho bylo v srpnu roku 1619 císařskými vydrancováno. V Písku pak zůstalo 600 vojáků pod velením Martina de Hoeff Huerty. Nicméně ještě téhož roku začalo druhé obléhání města a jeho dobytí stavovskými. Mír však neměl dlouhé trvání a v září roku 1620 se odehrálo nejhorší rabování a vraždění v historii města, poté co císařští v nestřežený okamžik pronikli (prý v místě dnešního náměstíčka "V Koutě"), přežilo podle tradice vedle žen a dětí pouze 13 mužů ukrytých v řece pod jezem. Roku 1623 byl Písek dán za velmi výhodných podmínek do zástavy donu Martinu de Hoeff Huertovi, který obnovil dominikánský klášter, od roku 1419 pustý. Až v roce 1641 bylo prohlášeno svobodným královským městem.

Když se roku 1713 Písku vyhnul mor, písečtí učinili slib, že postaví morový sloup se sochami Panny Marie a světců, mezi nimiž byl i nový patron města - dominikán, papež sv. Pius V. Po nástupu Marie Terezie na trůn začala tzv. válka o rakouské dědictví. Písek byl ostřelován a písečtí prosili Matku Boží, aby město svou přímluvou ochránila. Od roku 1743 pak jako poděkování město koná děkovné procesí.

Počátek devatenáctého století je označován jako doba hmotného úpadku města. Podle sčítání bylo tehdy ve městě 407 domů, 4005 obyvatel a asi 900 vojáků. Postupně docházelo k zbourání městských hradeb a bran. Intenzivně probíhala v Písku vlna národního obrození.

V roce 1835 bylo zahájeno vydávání prvního časopisu českého venkova s názvem Auředlní list Prachynského kraje. V roce 1841 zde byla založena jedna z nejstarších městských veřejných knihoven v naší zemi, jejíž fond obsahoval ze 150 knih dvě třetiny českých. Začal vycházet časopis "Poutník od Otavy", tehdy jediný venkovský český časopis, a navazující "Otavan".

V letech 1855-1862 byl Písek opět krajským městem obnoveného Prácheňského kraje, tehdy nazývaného Písecký kraj.  Vedle děkanství byl po roce 1859 postaven pomník na památku padlým z 11. pěšího pluku, který ztratil 12 důstojníků a 860 vojínů v bojích u Melegnana a Solferina. V roce 1884 bylo založeno městské muzeum a v roce 1887 zavedl Písek jako jedno z prvních měst v Čechách stálé elektrické osvětlení obloukovými lampami Františka Křižíka.

Počátek dvacátého století můžeme považovat za dobu rozkvětu města. Roku 1910 měl Písek již 15 499 obyvatel. Vyšel "písecký román" Fráni Šrámka Stříbrný vítr. Byly vydány podrobné dějiny města sepsané ředitelem archivu a muzea prof. Augustem Sedláčkem. V Tyršově ulici si postavil dům - dnes jeho památník - básník Adolf Heyduk. V Dvořáčkově hotelu vyučoval houslový pedagog prof. Otakar Ševčík, který bydlel v prvním patře v pokoji č. 5 a ve vedlejším dával hodiny houslí. Ve městě kvetl spolkový a kulturní život. Pro své rozsáhlé lesy se Písek stal vyhledávaným sídlem letních hostů, těm místní odbor českých turistů zajistil značení turistických cest. K propagaci města se začaly tisknout plakáty.

Od roku 1911 mohli obyvatelé ocenit moderní péči Všeobecné okresní nemocnice, která byla vybudována za městskou oborou. Její význam se bohužel znásobil tragickými dějinnými událostmi - v červenci roku 1914 nastala mobilizace a válka. Během několika dní se v Písku soustředilo přes 15 000 vojáků, složili přísahu a dostalo se jim požehnání od katolického duchovního. Během válečných let město samozřejmě strádalo, zásobování potravinami se zhoršovalo a zavládl hlad. Nejen konec války, ale i vyhlášení Československé republiky bylo v Písku netrpělivě vyhlíženo a jak je známo, došlo k němu také o 14 dní dříve než v jiných městech bývalého mocnářství.

Důležitou událostí začátku 20. let byla návštěva prezidenta republiky T. G. Masaryka při příležitosti oslav 85. narozenin básníka Adolfa Heyduka. V roce 1922 se v Písku uskutečnila Jihočeská živnostensko-průmyslová a hospodářská výstava, kterou navštívilo 234 100 osob. V roce 1925 byl díky objednávce píseckého Klubu čsl. turistů a iniciativitě Roberta a Jaromíra Malého natočen film Město v lesích Písek nad Otavou. Rozmohly se automobily a s nimi také množství benzínových stanic, kterých bylo tehdy ve městě celkem 12. Ve třicátých letech vznikl v Písku po vleklých sporech o jeho umístění nový hřbitov, tzv. lesní. V červnu roku 1935 bylo otevřeno koupaliště pod svatováclavskými skalami, které je stejně jako hřbitov užíváno dodnes. Třicátá léta bychom mohli nazvat zlatou dobou píseckého hotelnictví, ubytování poskytovaly hned čtyři. Biografy promítaly tři.

Druhá světová válka vnesla do města kromě strachu také německo-české nápisy, od poloviny roku 1942 byla zavedena němčina jako úřední řeč. Byly odstraněny pomníky – Legionářský na Mírovém náměstí a z Palackého sadů pomník Františka Palackého, místo něho postavili na podstavec velkou vázu, které v Písku přezdívali „kalich hořkosti“; pomník Adolfa Heyduka padl kvůli materiálu, ze kterého byl vyroben, bronzu. Významnou kulturní událostí válečných let bylo slavnostní otevření zrekonstruovaného divadla. Do provozu byl uveden tzv. Nový most.

Ve druhé polovině 20. století se Písek rozvíjí s ohledem na proměnu politických poměrů. Padesátá léta přinesla dokončení změny ve vlastnických vztazích. Zmizela naprostá většina soukromých obchodů, firem a živností. Přejmenovávalo se – zejména školy, slavilo – První máje a zatýkali zejména ideologičtí nepřátelé, např. skupina Lidové strany vedená Bohumilem Supem, do níž patřila i Anežka Drašnarová. V roce 1961 byl v Dvořákově ulici dostavěn první panelový dům. V roce 1965 byl otevřen nový zimní stadion. V šedesátých lestech se město stává střediskem pletařského průmyslu. Ve zdejším Jitexu instalovali v roce 1971 první počítač v jižních Čechách – Tesla T200. V polovině sedmdesátých let byl Svatotrojický hřbitov přeměněn na Pietní park a došlo ke krádeži obrazu Písecké madony z oltáře v děkanském kostele. Deskový gotický obraz pocházel údajně z období kolem roku 1380. Osmdesátá léta přinesla mimo jiné i nové autobusové nádraží, plavecký stadion pod Putimskou branou a budovu okresního výboru komunistické strany Československa Na Výstavišti.

Od čtyřicátých let Písek nepřestává lákat filmaře. Natáčely se zde také dva nepřehlédnutelné filmy: Jan Cimbura podle předlohy J. Š. Baara a Kluci na řece podle námětu Václava Kršky. Mnozí písečtí občané si v roce 1966 zahráli v komparzu filmu Františka Vláčila Markéta Lazarová. V sedmdesátých letech se zde natáčely filmové exteriéry např. u filmu Jaroslava Papouška Hogo fogo Homolka nebo Františka Filipa Lístek do památníku či film Karla Kachyni Už zase skáču přes kaluže. Ten zde natáčel i v letech osmdesátých letech a to filmy Dobré světlo a Duhová kulička. V obou případech byl spoluautorem scénáře pracovník místního divadla Karel Čabrádek. V Píseckých horách – zejména na Živci – František Filip natočil televizní komedii Bohoušův syn. Také režisér Jiří Svoboda použil písecké exteriéry ke svému filmu Dívka s mušlí. V současnosti zmiňme aslespoň dva režiséry, kteří v Písku natáčejí, je jím Bohdan Sláma (Čtyři Slunce) a F. A. Brabec (V peřině).

Změna politických poměrů v roce 1989 přinesla městu nové možnosti kulturní i v rozvoji turistického ruchu. V roce 1993 slavilo 750 let svého trvání a rozhodlo pořádat každoročně první neděli po osmém červnu městské slavnosti Dotkni se Písku. Nově zrekonstruované Prácheňské muzeum v rozsáhlém objektu kdysi královského hradu bylo oceněno prestižní cenou Evropské muzeum roku 1996 a v současné době sousedí s rekonstruovaným objektem Sladovny, která je centrem dětské ilustrace.

Těšíme se na vaši návštěvu a nabízíme Vám Píseckého poutníka neboli putování napříč staletími.

Použitá literatura:

  • Adámek, J. - Frohlich, J. - Čížek, J.: Písek-historický průvodce. Písek 2004.
  • Almanach 750 let města Písku. Písek 1993.
  • Prášek, J.: Písecké XX. století. Písek 1999.
  • Sedláček, A.: Dějiny královského krajského města Písku nad Otavou, d. I-III. Písek 1911-13.