B | D | G | H | K | L | M | O | P | R | S | Š | V | Ž | Z | 

dům Wetterlů z Wildenbrunu - Svatotrojická 9

V 80. letech chtěli komunisté dům zbořit, aby vznikla ochranná zóna kolem paláce KSČ. U domu Wetterlovského se dalo argumentovat jednak nejstaršími slunečními hodinami v Písku z roku 1821, kdy byl dům postaven, a jednak pozdně rokokovou úpravou přední fasády s čabrakami (na venkově tak na počátku 19. století stavitelé rozmělňovali podněty Kiliána Ignáce Dientzehofera), stavebním aparátem (klenbou s plackami, krákorci apod.) Komise se dostavila a i když nebyl dům pod památkovou péči zapsán, byl před demolicí zachráněn. Jeho starší osud je popsán historikem Augustem Sedláčkem. Ve staré knize byl vložen list, na kterém stálo, že v místě č. 9 bývala v 18. století zahrada se stodůlkou, která patřila Prokopu Jůzkovi, po smrti prodána roku 1871 Tomáši Ledeckému. Později tu postaven domek, jejž drželi roku 1821 Fr. Hofman, 1821 J. Wetterle, který jej nově zbudoval a od roku 1865 Bedřich Kleemann, ředitel zdejšího gymnasia.
Na zbudování příměstského paláce je i zde označen Josef Wetterle z Wildenbrunu. Sdělení paní Španielové o rodu bylo to, že Marie Terezie, když potřebovala proti Fridrichu II. Pruskému rozšířit chebskou pevnost, nabídla jim odkup tamních pozemků, které potřebovala. Zakladatel starší linie Ignác Maxmilián Wetterle (14.12.1695 – 31.7.1765), purkmistr v Chebu, to však odmítl a Marii Terezii je daroval. Ona mu za to měla udělit šlechtictví.
Skutečnost však byla taková, že císař Ferdinand II. udělil Kryštofu Wetterlovi, kožešníku v Chebu,  erbovní list  dne 16.9. 1627,  aby se mohl psát z Wildenbrunnu. Znak byl v modrém štítě na zeleném pažitu postava anděla v bílé říze s dvěma křídly a vavřínovým věncem na hlavě. V pravé ruce drží sklopený meč. Korunovaná turnajová přílba nese otevřená křídla, pravé stříbrno-červeně dělené, v každé části pětilistá růže opačných tinktur se zelenými okvětními lístky. Levé křídlo černo-zlatě dělené, v každé části, nahoře stříbrná a dole červená pětilistá růže se zelenými kvítky. Mezi křídly zelená zkřížená palmová ratolest s mečem uprostřed překryto vavřínovým věncem. Přikryvadla vpravo černo-zlatá, vlevo červeno-stříbrná. Obdarovaný šlechtic Kryštof Wetterl z Wildenbrunu se 19.6. 1588 oženil s Kunigundou Michelovou. Jeho syn Wolfgang byl v Chebu rovněž purkmistrem a císařským radou. Jeho pravnuk, již zmíněný Ignác Maxmilián (1695-1765) měl vnuka Františka (1765 Cheb – 1818 Praha). Byl knihtiskařem v Praze. Pro nás je důležitější jeho mladší bratr Josef, (1780-1863 Písek). V Písku byl knihtiskařem. Zde se oženil s Kateřinou Fellnerovou, narozenou kolem roku 1735, zesnulou 21.2. 1865 v Písku. On byl stavebníkem dodnes pozoruhodného příměstského paláce v roce 1821, měl finanční potíže (o nichž se zmiňuje i August Sedláček). Domnívám se, že dnešní půdorys L je výsledkem i finanční nemohoucnosti dostavět budovu do písmene U v půdorysu. (Napovídal by tomu i excentrický vjezd a kdysi nedobudovaná severní strana). Jeho synem byl Karel František, nar. 1809 v Písku. Stal se knihtiskařem v Praze, kde se 3.6. 1845 oženil s Annou Vlčkovou. Po mladší sestře Karla Františka, Barboře, narozené 10.3. 1820 v Písku, se zachoval portrét, olej na plátně o rozměrech 40,5 x 32, 5 cm. Na rubu, dnes dublovaného plátna stojí: Barbara Wetterl Ant. Zellerin pinx 1838. Jde o malíře narozeného roku 1791 v Horažďovicích. Od roku 1805 žák pražské malířské akademie u figuralisty prof. Ant. Berglera. Od roku 1838 Zellerin působil v Písku. Obraz dcery stavitele měl pohnutý osud. S vnučkou Barbory se dostal do carského Ruska. Ta se svým ruským chotěm neměla děti a s českým legionářem Františkem Brožem se přes sibiřskou magistrálu a Vladivostok, dostal po 1. světové válce do Prahy, aby v 80. letech 20. století se vrátil opět do Písku, kde před 150 lety vznikl. I neživé věci mají téměř lidské osudy. Vzpomenutá knížka je tištěna v Písku r. 1819 Josefem Wetterlem, šlechticem Wildenbrunnu. Jde o „úplnou drobnopísemnost německou, po německu a česku sepsanou“ Bylo jí možno koupit v Praze, Klatovech a Plzni, tedy tam, kde Wetterlové vedle Písku působili. Je bez vyobrazení, psaná švabachem, má papírovou vazbu s koženým hřbetem s tlačenými heraldickými liliemi. Je typickou ukázkou dobové knižní tvorby.

Použitá literatura:

  • Stach, Jaromír: Rod šlechticů Wetterlů z Wildenbrunu a jejich příměstský palác v Písku, rukopis.