Každý kraj jinak. U nás na Písecku se držíme dvou starodávných: Když jsem já šel tou Putimskou branou a Už se ten Tálínský rybník nahání.
Z Putimské brány zbyla sice už jen bašta, ale ta by mohla vyprávět, jak tudy před sto lety chodíval student Mikoláš Aleš a prozpěvoval si už tehdy zlidovělou studentskou písničku o pokukujících panenkách. A tu pak v různých variacích dědily v Písku generace mládí jedna za druhou: Fráňa Šrámek, Jan Čárek, Josef Brukner a i ti dnešní neznámí studenti básníci, kteří si ji sem přijdou v červnu naposled zazpívat, než odejdou ze školy do života.
Také cestička kolem Tálínského rybníka je ještě pořád vyšlapaná, i když ji voda tolikrát už zaplavila od té doby, co si tu v písničce povzdechlo zamilované srdce nad životem, který je jako voda: přibývá, ubývá, zaplavuje, odplavuje, ale cestička pokaždé vyjde ven. Láska k lidu vypátrala nejen tvůrce písničky, ale i jméno a hrob té, jíž byla určena. Dávno se v prach obrátila milující srdce, ale země jejich píseň zpívá dosud.
Přijďte k nám z jara, když se rybníky nahánějí, anebo v červnu, až bude měsíc svítit nad řekou. A zajděte k Putimské bráně a k Tálínskému rybníku a uvidíte a uslyšíte…
Votava, Karel. Země zpívá. Písecká čítanka. 1. díl. Písek: Okresní knihovna v Písku, 1980, s. 12-13.
Z brožury: Dvě z Písecka. Písek: 1964
Další ukázky z díla autora:
