Ti dříve narození jistě vědí, o čem mluvím: když člověk přichází do let, všechno ho začíná bolet a taky začíná s nostalgií vzpomínat na dětství. To moje probíhalo od roku 1941 do roku 1950 v Písku. Válku si pamatuju jen z vyprávění: při bombardování mě vodila babička (v Burketově ulici) do sklepa a přikrývala mě vlastním tělem; naštěstí zasažený pivovar byl dost daleko. A tatínek málem zahynul při bombardování na cestě z Mirotic, kam jezdil denně na kole do pobočky písecké spořitelny. V Písku u Václava, dokonce v protějších domech, bydleli rodiče maminky i tatínka. Na zahradě u Grafnetrů (tenkrát mi připadala hodně velká a tajuplná, přesně jako ta Trnkova) byla spousta kytek, altánek s kašnou, nad kterou jsem se nesměla nahýbat a záhon jahod, které se prý trhaly do prádelního koše. A u Zvoníčků měli hrušeň až do nebe, vajksle, které babička nakládala do rumu a před nedělním obědem mě posílala na zahradu: Přines petržel, čert aby to vydržel. A rádio hrálo písničku Mně darovalo děvčátko. Ach jo.
Pro Čtení z Písku napsala autorka v září 2013
Další ukázky z díla autora:
Místa spjatá s dílem nebo jeho autorem:
