Když byl sv. Jan Nepomucký před nemnoha lety označen jako nejznámější Čech, mohlo se to jevit nadsázkou až příliš velikou. Sledujeme-li však památky dokládající jeho úctu, snadno se s takovým označením ztotožníme.
Oheň Janova druhého života, zažehnutý krátce po jeho mučednické smrti, po následující tři staletí pak jen zlehka žhnoucí, rozhořel se plným plamenem již na sklonku 17. století a jeho následné blahořečení (1721) a svatořečení (1729) způsobilo požár málem celosvětový. Z české země, jejímž je hlavním nebeským ochráncem, se úcta k němu rozšířila nejen do zemí okolních, ale brzy po celé Evropě až překročila i oceán, když byla, zejména s jezuitskými misiemi, šířena po zemích jižní a střední Ameriky.
Ten, který ze všech českých světců zahynul smrtí nejtrýznivější, ten, jemuž byl a dosud je upírán jeho význam, pravé příčiny jeho smrti a někdy dokonce i samotná fyzická existence, právě tento na nás dnes po celém světě hledí na mostech, náměstích, návsích i chrámech a kaplích prostřednictvím nespočetných soch a obrazů; je tak samozřejmým pro naše prostředí, že jej leckdy ani nevnímáme. Za svého patrona jej ustanovily různé země, diecéze a města – některým propůjčil dokonce i své jméno. Je uctíván jako ochránce mostů a všeho, co souvisí s tekoucí vodou, vzýván je též, aby se zasazoval o zachování dobré pověsti. Příkladů jeho patronátů by bylo mnoho.
V době, v níž nejen Češi zapomínají na skutečné osobnosti svých dějin a zaměňují po staletí kolem Janovy hlavy planoucí hvězdy ctností za rychle hasnoucí „hvězdy“ našich průměrných současníků, domáhajících se hlasitě, v protikladu vůči mlčenlivému Janovi, nezasloužené pozornosti kdekoli a kdykoli je to možné – právě v této době je nutné připomínat, že také my jsme kdysi bezpečněji uměli rozpoznávat pevný charakter a trvalé hodnoty. Jednou z forem takového rozpoznání je úcta ke svatým, kteří tyto hodnoty nejpřirozeněji zosobňují. Na píseckém Kamenném mostě doprovázejí nepomuckého martyra andělé, držící štíty s nápisy „Čas k mluvení“ a „Čas k mlčení“, Sv. Jan mluvil a jednal podle práva a svědomí, ne podle očekávání davů, a doufal ve věčnou spravedlnost a nikoli v pomíjivou popularitu. A především dokázal mlčet, když to bylo zapotřebí – umění z nejobtížnějších.
Text z úvodu knihy Arena Sancto-Joannea. Úcta Písečanů ke sv. Janovi Nepomuckému / Píseker Bürger verehren den Hl. Johannes von Nepomuk, Prácheňské muzeum v Písku 2013, s. 5
Další ukázky z díla autora:
