DÍLA

Potřeba a cena pořádného vzdělání lidu jest takzřetelná, že jeden každý lidomil se ohlíží po prostředcích, jak by k tomu dle možnosti přispěl. Mezi nejoučinlivější patří dobré knihy, a zřízení kniháren, jichž by člověk potřebný oučasten býti mohl, jest jistě něco, čehož se všeobecně požaduje. Cíl a konec jejich jest ten, totiž  aby se rozšířilo co lid všeobecně vzdělává; v čemž by se i obsahovala vzdělanost mládeže i řemeslníků. Neb čtení kněh dobrých obohacuje rozum užitečným uměním, podává mysli a srdci žádoucí vyražení, a přispívá k dobrým mravům a k nábožnosti. Mládež  škole odrostlá najde také potravy a další vzdělání v knihovně i z ohledu jich zřízené a nespustí se tak, by neumělá a hrubá byla.  A co se týká řemesel, těm se bude obětovati v kníhách patřících uvedení bližší, by o tom, co nyní dle zkušenosti pauhé vyvádějí, i důvody rozump a zákony se dověděvše, dle nich pokračovali. Na ten a takový způwsob přibývajícím duchovním vzděláním vzdálí se také od lidu neumělost a lhostejnost, a tak vyšším povzbuzením průmyslu i také nedbanlivost a chudoba jakožto hrubosti obyčejní následkové.

Těmito důvody veden přišel sem já níže psaný na tu myšlenku založiti knihárnou městskau v Písku, a zadal prosbu svau o dovolení k takovému založení na slavné řízení zemské, dobře věda, že ono milerádo schvaluje, což k blahu obecnému cílí. A vskutku, dobrotivou podporou našeho velectěného pana hejtmana krajského jsem ono dovolení 20. května 1841 číslem 23.772 obddržel spolu s výrazem zalíbení nad předloženém návrhu svém. Z tohoto navrhnutí se nyní k libému předčtení následující výtah klade, tím doložením, že otevřevše knihovnu to ostaní , tentokráte věděti potřeba, se oznámí.

„Já níže psaný beru na se bez vší odplaty základ i řízení knihárny, a vyvolím z měšťanstva, pro které právě určena jest, několik mužův vážných, kteří by mně při zbírce příspěvkův, při všelijakém oznámení a nařízení byli nápomocni; kteří by nahlídli do oučtů, a se o celém pokroku a prospěchu tohoto ústavu přesvědčili..

Zřídí se listové, v kterých se poznamenají příspěvky, buď knihami neb penězy učiněné, jakož i jména dárců, a ti se zachovají pro památku na tyto ústavu spoluzakladatele.

Za shromážděné peníze dáme zhotoviti schránu ku knihám, dosti prostrannou, a ostatními nakoupíme kněh, které jen takové budou, nimiž by se přímo dosahla vzdělanost lidu všeobecná, jakož jsou:

1) ony, které vyjasnují rozum v rozličných umění  polučeninách, nejsouce proto předce pro učené , nýbrž tak říkaje, spisy národní , k nimž patří spisy pro mládež a řemeslníky.

2) I také mysl sobě potravy žádá a vzdělání, a pročež i na takové knihy se ohled vezme, které vyražení slušné poskytují.

3) Zváštně pak zřetel svůj obrátíme na ta písma, jichž oučel jest vzdělání mravnosti a nábožnosti.

Při jich kupování budeme hleděti nejvíce na knihy české, an měšťané česky mluví a rozumí, nevyjímajíce prací německých, poněvadž mnozí z obyvatelů také v  němčině zběhlí jsou. Hned, jak něco dost málo bude pohromadě, počneme – abychom i málem užitečni byli – z nábytku kněh půjčovati. Aby čtení milovník také věděl čeho se mu tam dostává, budau pohotově registra k nahlédnutí Půjčovati se budou měšťanu každému s čeledí i domácími jeho, stojí-li za ně; každý umělec, kupec a řemeslník a t. d. s jeho učedlníky, s tovarši, druhy a společníky pod rukojesmstvím mistrovým. Vyjímají se osoby k vyšším stavům patřící, mldež školní a všickni cizí; ovšemby se i zde podlé okoličností výminky státi mohli, zvlášť, když by se někdo k přípěvkům rokovým totiž v jistých časech opakovaným, obětoval. Užívání knihovny jest darmo; nebo ona nemá býti takovou, z níž se knihy za peníze půjčují, a jeden každý i ten nejchudší se raduj z užitku jejího. Však přáli bychom velice k rozmnožení jejímu, by aspoň mohovitější měsíčně neb ročně nečím určitým, že přispějí, se prohlásili; jmena jejich by na památku stálou mezi jmena spoluzakladatelů byla vnešena i s příspěvkem ku kterému se zavázali.

Poněvadž tedy zřízení knihovny městské tak prospěšným se býti slibuje, majíc záměr ten, by se potřebám měšťanů duchovním a mravno-nábožným zadost činilo; poněvadž s povolením slavného řízení zemského a pod štítem a ochranou našeho právě velectěného Pána, pana hejtmana krajského počátek svůj bráti má: já níže psaný jsa té naděje, že v tak dobročinném předsevzetí dobrotivě podporován budu, znovu slušně obývately královského města Písku, kteří již tak často šlechetnou mysl svou ku vzdělání blaha všeobecného skutkem dokázaili, k příspěvkům jakýmkoliv. Každý dárek, větší neb menší, pozůstávající v penězích neb v knihách, bude velmi vděčně přijat. K tomu cíli sem přiložil listy shromážďující, žádaje, by se kažkému líbilo, do nich zapsati své jmeno, stav, název knihy, a neb příspěvek peněžný (buď jednou – nikdy více, neb měsíčně neb ročně).

Šlechetným dárcům bude za odměnu ona povědomost oblažující, že ústav tak dobročinný podporovali, ústav takový, jehož následky bahodějné nejenom přítomnost pocítí, kteří i na budoucnost pozdní se vztahovati budou.  A co kdo činíš k dobrému obci jedné, to činíš k dobrému vlasti,  k obrému říše veškeré, k dobrému lidstva. Dejž Bůh svrchovaný  tomu své požehnání a lidem dobrou vůli, by k oučelu tak dobrému každý dle motnosti své upřímně přispěl!

Na Gräfenberku dne 6. Července 1841

Řehoř Zeithammer, cís. král. professor