Pověst o založení města
Stará zpráva vypravuje, že před dávnými časy stály při Otavě dvě chaloupky chudých lidí, kteří se převážně živili lovem ryb v řece. V jedné bydlel prostý Dobroslav, muž dobrého srdce, se dvěma syny a dcerou Milívkou. Ve druhé chýši přebýval muž zvlášť vážený pro svůj dar moudrosti. Dobré rady udílel a skutky pomáhal jak své rodině, tak sousedům. Tento Vernikov, jak se jmenoval, šel jedenkráte po břehu řeky bohaté jak na ryby, tak na diamanty, perly i zlato. Potkal své sousedy, kteří hořekovali nad tím, že jim jistý zeman bydlící nedaleko Písku vypověděl práci a oni ztratili obživu. Aby je Vernikov potěšil, pravil jim: „Co vám tento odepřel, to vám bohové sami na ruku dávají. Pojďte se mnou a podíváte se, čeho jsem nalezl. Jda předevčírem v myšlenkách podle řeky, slunce jasně svítilo a tu jsem spatřil, jak se písek v jednom mělkém místě krásně žlutě leskne, jakoby hořel. Sklonil jsem se a vzal ho několik přehršlí, očistil jej a vidím, že mnoho čistého zlata je v něm skryto.“ Slzavýma očima všichni líbali bohem nadaného Vernikova a děkovali mu. Dali se se vší chutí do práce a cvikem a dobrou radou naučili se rýžování zlata tak, že je z nouze, ve které při vší snaze žili, vyvedlo. Synové Dobroslava pomohli k bohatství nejen sobě, ale i Vernikovi. Vystavěli si novou chaloupku a vzali si dcery Vernikova. Jak se zpráva o zlatě rozkřikla, přicházelo sem stále více lidí za vidinou zbohatnutí. V několika letech vyrostlo městečko, příkopy ohrazené, jemuž z vděčnosti a na památku jejich štěstí jméno Písek, a navíc i Zlatý Písek dali.
Text z autorovy knihy
Zlato na Prácheňsku, Písek 2006, s. 55-56.
Další ukázky z díla autora:
