DÍLA

(Podle vypravování zemřelého měšťana a mistra soukenického Václava Volfa)

Nejstarší obyvatelé města Písku přišli v místa, na nichž nyní leží město Písek, před dávnými a dávnými lety. Celé okolí byl porostlé hlubokými a neprostupnými lesy a jen řeka Otava, která tímto údolím se valila, vedla tlupy lidí, kteří sem přicházeli za lovem čtvernohých zvířat, ptáků a ryb a později v údolích za pastvou a orbou, kterou na vykácených místech a loukách pěstovali. Také tu rýžovali zlato, které řeka naplavovala s pískem na březích a mělkých zátokách. Staří obyvatelé nejraději pro snadnější obranu před nepřítelem usazovali se na kopcích a proto se nejdřív usadili na Hradišti a rolničili v údolích. Potom později čeští králové vystavěli na skále u řeky pevný hrad, opevnili jej příkopy, které naplňovali vodou ze řeky a spojení přes tuto řeku obstarávali převozníci na širokých z kmenů tesaných vorech. Řeka Otava, která u Hradiště tlačila se mezi skalami, co je teď sv. Václav, proudila za jarních nepohod širokým údolím pod hradem a tvořila veliké močály, které se rozprostíraly až ke skalám u Pazderny. Do hradu, kolem kterého se tvořila velká osada, přicházeli za obchodem obchodníci, vozili tady sůl a vystavěli spojení do Prahy širokou silnicí. Proto se obyvatelé města s králem rozhodli, že pod hradem přes řeku Otavu vystaví kamenný most. Stavět na vodě ještě neuměli a proto prohloubili v močálech koryto řeky, které vedli v místa kde je teď městská zahrada, a odtud přes louky až do potoka Jihru a tím pak do řečiště k Pazderně. Kamenný most začali stavět z jara na suchu a aby malta lépe držela, míchali do ní rozbitá slepičí vejce, která kupovali a také na vozech od hospodyní dostávali. Vrchní kameny nad řečištěm spojovali olovem. Když byl most postaven, svedli řeku do dřívějšího koryta, které prohloubili a od mostu upravili silnici ku Praze. Most s městem spojili v bráně padacím můstkem na řetězích, který na noc vytahovali. Tím, že most byl vystavěn na suchu a v maltě byla namíchána syrová slepičí vejce, vydržel bez pohromy až po naše časy.

Z časopisu Otavan, který vyšel v Písku 22. září 1930, ročník XIII, číslo 4-6, s. 86.