DÍLA

Když se Karel IV. r. 1346 v Čechy uvázal a nedlouho vládl, vypukl v městě Písku oheň, který učinil velikou škodu. Z té příčiny potvrdil král (1348, 2. července) svobody a zvyk-losti města Písku a přičinil k nim některé milosti. K Písku bylo při založení přiměřeno množství lánů, které si obyvatelé na role a louky vzdělali. Strany těch určil král, aby platili z každého mlýna po 28 groších úroků. Strany míle již od krále Jana ustanovené učinil výminku, kdyby sedlák neb sedláci platili Písku z každého koně dva haléře, že ten sedlák nebo to místo, kde bydlí, mají býti osvobozeni od míle (totiž může řemeslo provozovali); kteří pak by více než dva haléře platí vali, ti a jejich bydliště nemají se počítati do míle (t. j. mají míti úplnou svobodu živnosti) leč by již od krále Václava měli obdarování na řemesla, sladování a piva vaření. Pro bezpečí města ustanovil král, aby míli od města žádný hrad ani tvrz v nově staveny nebyly, a pakli by již začaty byly, aby byly zbořeny. To se ovšem netýkalo hradů a tvrzí, k jichž zřízení král dal povolení. Král ustanovil v Písku hlavní sklad soli. Všem obyvatelům severně od Písku až k Brdům pohoří za Dobříšem, též obyvatelům městeček Sedlčan, Jistebnice, Milevska a Bernartic nařízeno, aby nikde jinde soli nekupovali leč jen v Písku.
Odjakživa byly hory a lesy velkým dobrodiním pro Písecké, poskytujíce jim mnohé výhody, pročež se říkávalo později, že by město bez hor neobstálo. Ačkoliv neměl les tehda takovou cenu jako nyní, přece výhody králem poskytnuté Píseckým ušetřily jim mnoho na výdajích. Mohli v lesích suchá drva a samoschly (rozuměj klestí) sbírati, je buď na ramenou nositi aneb v kárách, kolesech, saních neb vozích voziti, ale lovčí a hajní nesměli na nich za to poplatku žádati. Kteří kmeny suché neb ohnilé vyváželi, platili lovčímu z káry neb koles dva haléře. Každý obyvatel Písecký měl svobodu v lese sekati stojící zelené dříví, ale jen břízy, osyky a olše, a to jen na místě, kde mu hajný ukázal! Z každé káry zaplatil hajnému čtyři haléře. Měšťané i sedláci měli právo, pasti dobytky, velké i drobné, v lesích v těch místech, kde to bez škody býti mohlo.
Král ustanovil svobodný obchod v obilí. Protože totiž městští mlynáři upláceli neb přemlouvali lidi, aby obilí jen do jich mlýnů vozili, nařídil král, že každý může prodati obilí své kamkoliv. Kdo se proti tomu provinil, propadl pokutou, která obracována bývala na opravu mostu a jiné oprávky.
Jindřich, nejvyšší mistr křižovníkův s červenou hvězdou, zamýšlel založit špitál před Pískem na konci mostu v těch místech, kde i později stál. Král daroval mu proto kostel v Záhoří, aby špitál tím snáze vydržován býti mohl. Také ustanovil, aby statky špitální ze soudu a břemen města Písku byly vyňaty. Není nikde známky, že k vystavění špitálu došlo, a jestli přece byl stavěn, byl chudičký aneb brzy zanikl.
Karel zavítal někdy na zdejší hrad. Pokud je známo, byl tu r. 1352 kolikráte. Dne 29. února potvrdil tu hrad Žleby Anežce ovdovělé Lichtenburské. Manželka jeho Anna potvrdila tu dne 9. března svobody kláštera sv. Vavřince v Praze. Císař tu byl v srpnu (25.) a zase 20. listopadu, kdež dovolil Vodňanským zříditi si v jich městě kupecký dům. L. 1353 tu byl v květnu. Tehda převor rozšiřoval klášter, k čemuž přikoupil jeden sousedský dům. Ten král dne 15. května ode všech daní a břemen městských osvobodil. Pak vynechal císař Písek po tři leta a zase tu byl 1356, 1. září, kdež přijal manskou přísahu dědicův Bišofverdských.

August Sedláček. Písek za Karla IV. Písecká čítanka, 1. díl. Písek: Okresní knihovna, 1980, s. 16-17.
Z knihy Dějiny královského města Písku. 1. díl. Písek 1911