Od založení města ve 13. století až do 16. století se pochovávalo okolo děkanského kostela. Na bočním průčelí je osazena náhrobní deska lokátora Eberlina.
V souhlase se stavebním vývojem měst došlo v 16. stol. k založení hřbitova mimo obvod města. Tehdy se začaly uplatňovat snahy hygienické a snahy po pěkném stavebně-technickém uspořádání. Volba nového místa k pohřbívání padla na zahradu, kterou daroval král Vladislav městu. Původně tento Trojický hřbitov byl maličký a měl mistrně provedenou malovanou bránu. V roce 1930 byla opravována zvonice s jehlancovitou střechou. Při výměně podlahy byla objevena podzemní gotická kaple. Pod dřívější podlahou byla nalezena žulová deska, která zakrývala schodiště do prostory s valenou klenbou rozměrů 325 x 245 x 190 cm. Sklípek měl postaráno o dobré větrání a měl dokonce zachované škrabané ornamenty v omítce. Po lidských pozůstatcích se nenašlo ani stopy. Jedinou kořistí byl malý cínový korpus, asi z rakve. Do desky, zakrývající schody, byl vytesán erb s veverkou a třemi hvězdami a kolem dokola gotický nápis, který nebyl dosud přečten kromě slov: Léta 1559 v pondělí…
Někdejší poustevna u hřbitova, opatřená vížkou a zvonicí, byla počátkem 19. stol. opravena a přeměněna na lazaret. Tato velice primitivní budova sloužila pro nemocné a choromyslné. Zpočátku měla 6, později 18 lůžek pro nemocné pod dozorem jednoho ošetřovatele. Lékařskou službu vykonávali městští lékaři. Teprve po vystavění nové městské nemocnice na Budějovickém předměstí byl v roce 1885 lazaret zrušen.
Trojický hřbitov byl pro pohřbívání uzavřen koncem roku 1949. Dosud jsou tam hroby vynikajících píseckých kulturních osobností, Fr. Gregory, Al. Lad. Vymetala, Augusta Sedláčka, Otakara Ševčíka, J. Zach. Quasta aj.
Na hřbitůvek na Václavském předměstí se pohřbívali vojáci písecké posádky a nebožtíci z Velkých a Malých Nepodřic. Najdeme tu však také hrob zakladatele píseckého lesnického školství (které se tolik proslavilo ve slovanském světě) Ladislava Burketa, dále hroby spisovatelů — členů Matice lesnické prof. Duchoslava, Sekyry a dalších.
Za stanicí pražské zastávky se nachází židovský hřbitov. Uprostřed polí skrývá skupina lip pravidelný obdélník, obehnaný nízkou zdí. Je nenápadný, zato uvnitř skýtá opticky překvapivý dojem velké plochy a cizí krajiny. V háji thují jsou skryty prosté hroby. Doba založení hřbitova není známa, ale nejstarší náhrobek je datován 1877. Bez rozdílu majetku byly hroby kopány od zadního pravého rohu k levému a odzadu kupředu, těsně vedle sebe, s jedinou komunikací uprostřed hřbitova. Staré náhrobky mají stejný štítový tvar. Jsou na nich hebrejské nápisy, znamenající většinou: Prach jsi a v prach se navrátíš. Na některých jsou vytesány dvě dlaně vedle sebe, znamenající žehnající ruce. Kopečky drobných kamínků jsou pamětní kameny, které kladli návštěvníci místo kytic. Ke hřbitovu přiléhá domek s obytnou místností hrobníka, dále vstupní hala, která však nebyla obřadní síní, a umrlčí komora. Rakve byly spouštěny do hrobu pomocí rámu s rumpálem. Hrobníci půjčovali návštěvníkům tvrdé klobouky, protože se vstupovalo na židovský hřbitov (podobně jako i do synagogy) jen s pokrytou hlavou. Na židovských hřbitovech nenajdeme soch. Snad proto, že jde o slavného básníka, byla učiněna výjimka. Je to náhrobek Richarda Weinera s postavou plačky z růžové žuly. Nádherné umělecké dílo působilo v době postavení 1937 rozpaky, protože je vyjádřeno v obrysové zkratce, dnes už nám samozřejmé a nijak neobvyklé. Hřbitov je zanedbán. Jediný hrob pěkně upravený je nákladný pomník Kamily Stösslové, přítelkyně a důvěrnice Leoše Janáčka, která ho inspirovala k napsání opery Káti Kabanové, kvarteta Listy důvěrné a jiných skladeb.
Z válečné potřeby vznikl vojenský hřbitov. Zdí byl obehnán 1915. Nebyl totiž dostatek místa na Trojickém hřbitově. Jsou zde pohřbeni vojáci z vojenské nemocnice, zajatci ruské národnosti, z poslední války jsou zde hroby německé a italské fašistické armády. Pohřbení zde rudoarmejci byli v roce 1958 exhumováni a přeneseni do společného hrobu na lesním hřbitově.
Pozoruhodností vojenského hřbitova je pomník Žemličkův, představující klečícího génia, zhotovený v maďarské Gyule.
Roku 1933 byla dokončena stavba nového lesního hřbitova, vybudovaná podle plánu píseckého rodáka, arch. dra Ausobského, profesora vysoké školy technické, nákladem tří miliónů korun. Bezesporu působí mohutně na svou dobu moderní architektonická vstupní část. Mohutné schodiště, stoupající do zalesněné stráně, kde se tratí a mizí v klenoucím se za ní obzoru, bylo míněno symbolicky. Tep života, vyjádřený moderním rámcem, je zde v těsném spojení s přírodou. Vpravo od Čestného nádvoří, kde se nachází jednak společný hrob sovětských osvoboditelů, jednak symbolický hrob místních obětí nacismu, vzniká postupně písecký Slavín, kde jsou pohřbeni zasloužilí rodáci a pracovníci, jako B. Dubský, národní umělec O. Jeremiáš, Dr. J. Malý. Pozornosti zaslouží zejména pomník Jaromíra Malého z modravé prácheňské žuly, zhotovený podle návrhu inž. Ivo Beneše. Je to sloup v podobě prácheňské kapličky, kde v bocích hlavice sloupu jsou vytesány emblémy Písku a Prácheňska a uvnitř hlavice je umístěna bílá mramorová urna.
Písecká čítanka. 2. díl. Písek: Okresní knihovna v Písku, 1981.
Z Píseckého zpravodaje, 1965, č. 12
Další ukázky z díla autora:
Místa spjatá s dílem nebo jeho autorem:
