DÍLA

Ze šumné krajiny
dvě křišťálové říčky tekou
spolu splývají aby se staly řekou
křišťálová voda zůstává
zrodila se krásná Otava
ta dál pošumavím plyne
cestou sbírá říčky jiné
v Sušici je z ní pořádná řeka
teče dál tam kde Vltava ji čeká
v Čepicích Jan Nepomucký kyne
je ze skla jeho třpyt po Otavě plyne
z výše se na ni hrad Rabí dívá
kolem je stále krásná niva
dál kraj prácheňský míjí
mohutní nabývá větší síly
spěchá k dalšímu svému cíli
před ním krásné město Písek leží
řeka mu pod hradbami běží
šumí pod kamenným mostem
slavným píseckým skvostem
možná ji slyší z dálek básník
uvidí nad ní měsíc opět se zasní
uslyší splav a oslaví ho básní
řeka nezastaví musí dál do kraje
citlivým srdce její krásou taje
u Zvíkova se krásné řeky setkají
byť slovy Fráni básníka
jen stíny splývají