Nikdo už nepamatuje, kdy tomu bylo, je to příběh z věků tak starých, od kterých se všechny kostry a kly slonů rozpadly v prach, pohltil je písek a zapomnění. Tehdy byl svět zcela jiný, ten, kdo ho stvořil, měl tak bláhový nápad, že jako první stvoří zvíře, želvu, která bude mít tak pevná záda, že na nich unese celý budoucí svět. Každý si asi dovede představit, jak obrovská želva to musela být a jak nelehký, doslova těžký osud jí byl souzen.
Jí to přišlo samozřejmé, narodila se tak a nic jiného nepoznala. Léta letoucí pevně stála na silných nohách a bez okamžiku spánku byla oporou pro vše, co se odehrávalo nad jejími zády. Jednoho dne ji však únava přemohla a ona krátce zaspala. Byl to jen pouhý okamžik, ale jak se jí podlomily přední nohy, krunýř se naklonil a vše, co dosud nesla, se z ní svezlo. Těžko to popsat, že k zemi, když ta byla nad ní a právě padala.
Země se sesunula do prázdna, ale nerozpadla se na kousky, jak se želva obávala, najednou nějakým zázrakem se stala pevninou s horami, řekami, moři a zvířaty, na které i ona sama, jako jedna z nich, stála. To stvořitel všeho si v tu chvíli uvědomil svoji chybu, nechat celý svět na zádech jednoho jediného zvířete a tuto svoji chybu ihned napravil.
Od té doby země stojí pevně sama na sobě a želvě odměnou narostly místo nohou ploutve, zmenšila se na velikost po zemi pobíhajících, v oblacích létajících a ve vodě plovoucích zvířat a jejím domovem se stalo moře.
Jak vidět, nikdo, opravdu nikdo není bez chyb, ani bohové – pokud existují, hlavní je, umět je napravit. A ten svět, který od té doby pevně stojí, je docela povedená práce kohosi, o kom nikdo nic neví, nikdy ho neviděl a jen pohádky a báje si o něm vypráví.
Z knihy Afrika legend a skutečností
Další ukázky z díla autora:
