Milé to byly chvíle strávené při práci s obdivuhodným tím starcem, ať už v zimě, kdy velká kachlová kamna, nabitá dřívím štědré obce písecké horlivě, ale marně vyháněla chlad ze starého sklepení a bílá metelice hnala se od Čížové a lomcovala tabulkami širokého okna, ať už v parném létě, kdy slunce pálilo na širokou řeku a na starý most a archivem vanul příjemný chlad. Bylo ticho, jen staré napoleonské hodiny na vykládané skříni tikaly jemně, občas zaskřípělo péro písaře, starého pana Pičmana, který s věčným kloboukem na hlavě psal pásky na fascikly, nebo zašustěla stará akta, s nichž archivní posluhovačka, rovněž stará paní Selibovská, starou lžící strouhala staleté posypátko, nebo ze zákamní zaznělo blažené ze sna oddychnutí velkého žlutého ohaře pana rady. A se stěny hleděly duchaplné, trochu zasněné oči z portrétu píseckého freigaista gymnasijního prefekta Schöna. A což milé a poučné byly pohovory, když Sedláček odložil knihu nebo brkové péro! Těžko přivykal neznámým lidem, ale když přivykl a poznal, přilnul s celou přímostí své čisté duše. Rád a vděčně vzpomínám na starý archiv a starého jeho tvůrce…
Křemen, František. O Augustu Sedláčkovi. Písecká čítanka, 1. díl. Písek: Okresní knihovna v Písku, 1980, s. 142.
Z publikace: Křemen, František. O Augustu Sedláčkovi. August Sedláček. Písek: Okresní archiv, 1963, s. 11-12.
Další ukázky z díla autora:
