DÍLA

V místech nynějšího městského ostrova láme se tok řeky Otavy v pravém úhlu. Příčinou jest skalnatý vysoký pravý břeh, na němž stojí nejstarší vnitřní hrazená část města, a  překážka tato  byla také příčinou tvoření se písčitých nánosů v místech nynějšího pražského předměstí, v nichž brázdila si řeka svoje koryto až do doby osídlení, kdy současné břehy počaly se upevňovati, do řečiště vestavovati překážky v podobě jezů, tok řeky tím usměrňován. V dobách zmíněných příčným prouděním v korytě řeky povstal nynější ostrov, který měnil jistě svoji tvářnost, až ustrnul vlivem zmíněných okolností, dále pak zalesněním a upevněním břehů v nynější podobě a rozloze.
….
Pravidelné každoroční odstraňování a stavění lávek [dřevěných lávek na ostrov – pozn .Čtení z Písku] se časem vžilo jako nutnost. Stavění lávek bylo znamením příchodu jara, vzkříšení přírody a rány berana dopadajícího na piloty oživily milé zákoutí Ostrova a celý Písek. Město mělo dříví dosti, o nějaký ten trám nebylo nouze. Přirozeně, že na dimensích dříví se nešetřilo. … Lávky stavěly a rozebíraly se každoročně po starém osvědčeném způsobu dále, až sama příroda, resp. písecké lesy se vzepřely dodávati tak silné dříví na stavbu používané V r. 1920 jako městský inženýr přišel jsem k zvěčnělému spolutvůrci píseckého lesního bohatství inž. Knapovi a žádal trámy 40 cm vysoké délky 12.00 m. Vysvětlil mně, že takové kmeny jsou již na vymření a musí se po lesích hledati, a poněvadž bylo to na jaře a celé pole lávky přes rameno Otavy u Drátovny bylo shnilé, navrhl jsem lehčí způsob stavby na způsob vzpěradla při použití dříví slabšího. Současně připravil jsem pro městskou radu kalkulaci lávek železných a betonových, aby otázka stálých lávek byla rozvířena. Poněvadž bylo jaro přede dveřmi, usneseno postaviti ještě navrženou vzpěradlovou lávku, a celá věc zapadla zase do jiných starostí, zřizování kanalisace, vodovodů, ulic v místech překotného stavění za podpory zákona o stavebním ruchu.

Po odchodu ze služeb města již jako soukromý podnikatel zaslal jsem dne 4. února 1928 městské radě přípis, v němž nabízel jsem se ku provedení plánů a rozpočtu na stavbu stálých lávek a sice za nepatrný obnos, a současně předložil několik generelních alternativ možného provedení. Dne 21. března 1928 schválila městská rada zásadně generelní návrh a pověřila mne vypracováním plánů za nabídnutý obnos pro vodoprávní řízení Toto konalo se dne 14. června a projekt schválen beze změn. Stavba byla mně zadána v r. 1929 a téhož roku na podzim odevzdány lávky veřejnému používání.

Lávka má dva návodní pilíře, v každém rameni jeden, na Ostrově skupinový pilíř se schodištěm jednostranným a dva pilíře břehové. Pilíře jsou betonové, návodní vydané nárazům ledu obložené žulovými kvádříky. Celková délka lávky včetně pilířů jest 125.00 m. Z toho připadá na přemostěný volný profil řeky 120.00 m. Užitečná šířka lávek činí 2.50 m. S ohledem na tyto rozměry navržena byla vrchní konstrukce železná, a sice dva spojité nosníky rozpětí 2×30.00 m, tedy celkem 4 pole po 30.00 m. Železné konstrukci dána přednost před betonovou s ohledem na malou šířku lávky a značnou délku její, poněvadž plné nosníky betonové tvořící nutně současně zábradlí působily by těžce jako dlouhý žlab přes řeku položený. Stavba postupovala celkem normálně až na návodní pilíř v levém rameni řeky, kde v místě založení vyčnívá skála balvanovitě ze dna, a utěsnění jímky v hloubce vody přes 3.00 m působilo značné potíže, takže nedostatečná hloubka zaberanění štětů musila se nahraditi rozšířením dosedné plochy jímek. Při pilíři na Ostrově narazilo se na tekoucí písek, který vyvozoval značné tlaky, při čerpání se vyplavoval, a bylo nutno použíti normální štětové stěny při výkopu postupně beraněné.

Stará lávka darována byla městem zdejší vojenské posádce, která použije dříví ku svým cvičením na vojenské plovárně, a doufejme, že postaveného přechodu bude možno též dočasně obecenstvem býti používáno.

Máme tedy v Písku (vedle mostu železničního) po více než 500 letech druhé stálé přemostění Otavy z vlastních prostředků, a doufejme, že následovati bude nový státní most do ulice Kollárovy, jehož generelní návrh podal jsem obci v prosinci 1925, a který vodoprávně byl projednáván 28. března 1927. Jelikož však nemohlo býti docíleno dohody s interesenty, postavení se odsunulo. … Jediným úspěchem odkladu stavby státního mostu jest, že centrální úřady uvědomily si do budoucna mimořádně nebezpečné průtoky velkých vod městem, které regulací přítoků i Otavy na horním toku nabývati budou rázu kritického a budou ohrožovati odkaz předků starý krásný most kamenný, majetek a životy občanů.  …

Ze stejnojmenného článku v časopisu Otavan, 17. 4. 1930, roč. 13, č. 1, s. 2 -5. Autor Laď. Hlaváček.