S bolestí v srdci, oznamuji všem, že včera večer dne 3. dubna 2022 zemřel doma Zdeněk JANÍK, můj milovaný básník. Ráno mi tuto smutnou událost sdělil jeho syn Ing. Petr Janík, mobilem. Podívám-li se do deníčku, tak v roce 1962 mám
nalepenou básničku Zdeňka Janíka Na Flekačkách, která vyšla v kulturním píseckém měsíčníku. Čili před šedesáti lety. Jenže každá další báseň, která se objevila na stránkách Píseckého zpravodaje a opěvovala krásu města, řeku, splav, hvězdy, alej stromů, lesní zákoutí či rybník v Moři lesů, zvyšovala touhu poznat básníka osobně. Až když vyšla báseň „Písecký máj“, jsem zjistila, že autor bydlí v Praze. V závěru této básně uvádí:“ Otvírám dětství tajnými zaklínadly a chytám lesklé mlčící rybky, aby si hrály v mém pražském akváriu.“ Přešla léta a mnohé se změnilo Já hledala pana Janíka a básník, fejetonista a překladatel, hledal kontakty na olomoucké nakladatelství, kde vycházely Myšlenky do kapsy. Asi nám bylo souzeno potkat se. Osobně jsme se setkali v poslední červencový den 1999 a 9. 6. 2000 jsme už prezentovali společnou sbírku básní o Písku „Vracím se k Tobě chlapeckou lodí.“ Od roku 2008 byl prvním dvorním básníkem mého blogu „Píseček“ a až do zániku blogu a narození blogu Otavínka, publikoval na mém blogu 170 příspěvků. Seznámil mě s celou řadou spisovatelů a zejména básníků, jezdívala jsem na jeho večery do Mahenova památníku v Brně, přepisovala na počítači jeho verše do digitální podoby. V Písku jsme se naposledy viděli v roce 2016. Taky jsem jednou navštívila básníka doma v Praze. Milovaný básník navštěvoval Literární klub v Olomouci a jeho básně jsou publikovány v regionálních sbornících. Poslední dobou nás od sebe oddalovala nedoslýchavost, a tak jsem většinou vzkazovala dvornímu tvůrci potřebné informace přes herce a hudebníka pana Jana Nohu, který byl odpoledním společníkem našeho básníka.
https://otavinka.blogspot.com/2022/04/nekrolog-zdenka-janika.html
