DÍLA

… V době mého mládí byl Písek městem studentů. Bylo tady gymnázium, reálka, obchodní akademie, průmyslovka, lesnická škola a ještě řada dalších. Vybral jsem si reálku. Tenkrát sídlila v budově dnešního gymnázia – gymnázium bylo trochu níže směrem k poště, v klasické budově. Mezi gymnáziem a reálkou byla vždy rivalita – ve všem možném, snad nejvíce ve sportu. A tak, kde jsem mohl, hrál jsem za reálku.
…

Musím říci, že jsme měli výborné kantory. Naučili nás vlastně všechno ve škole. A my jsme jim za to byli vděční, neboť jsme měli dost času pro sebe. Vzpomněl jsem si často na Karla Čapka, který ve vzpomínkách na střední školu píše: „Často vzniká otázka, zda je tam lepší dobrý odborník, nebo dobrý pedagog. Podle mých zkušeností byli nejlepší odborníci, i když byli jakkoli trhlí, byli dobrými pedagogy. Dovedli pro nás vybrat to podstatné a neotravovali nás zbytečnými detaily.“ A tak to bylo i u nás. Vím, že někteří z našich profesorů byli náležitě zakouslí do svého oboru a publikovali ve významných odborných časopisech. Oni si to také mohli dovolit, neboť byli tenkrát dobře honorování a nemuseli se rozptylovat jinými starostmi. A tak nás dobře učili. A my jsme ve volném čase mohli sportovat, provozovat muziku, měli jsme své studentské lásky a ještě nám zbýval čas na takové malé výzkumy, které pro nás vymýšleli naši kantoři, když si všimli, že máme o některý předmět mimořádný zájem.
Byla to idylická léta – až do doby, kdy přišel Hitler. Dobře vychovávat znamenalo za Hitlera značné osobní riziko. A naši kantoři nezklamali. Dokonce právě ti, kteří se nám zdáli nejnepřístupnější, ukázali, že mají srdce, a stali se v jistém smyslu našimi dobrými přáteli.
…

To je samozřejmé, studenti a kantoři jsou vždy určité protipóly. A každý má své bojové prostředky. Kantoři svůj notes a studenti své mládí a vzácnou vynalézavost, jak provádět beztrestně různé nezdárnosti. Našim profesorům se z nás často točila hlava. …

Z knihy: Dvě stě dvacet let píseckého gymnázia. Písek: Gymnázium Písek, 1998. S. 47 – 48.