Liška
Ilja Georgov
Sníh všude v lesích zasmušilých kolem
kam lovců krok se údolím jen šine;
vzduch čeří pouze pták, jenž hladem hyne
nad les ten černější, a stejný s bolem.
A již to víří, smečka psů zní dolem
již ryk a štěkot s chůzí lovců splyne,
pak ticho, – rána, – slyš! zda zvěř jí hyne?
Zas jásot, křik, – a již to víří polem!
Hle liška! Na žerdi, již slunce zlatí,
tu visíc v prostřed honců s sebou kývá,
krev z lebky řine se a v sníh se tratí. –
A krvavá jak hlava zeje křivá,
teď v studu skryla oči ve srsť chvělou, –
– že jeden brok – sklál její chytrosť celou.
Poutník od Otavy, 16. března 1885, roč.1, č. 6, s. 1.
Pozn. Ilja Georgov byl pseudonym Antonína Sovy.
Další ukázky z díla autora:
