Dříví do lesa nesu, ó laskavý čtenáři, když tuto kníhu na světlo vydávám. Dlé příjmění zajistě mého jsem z lesa, dlé jména ale Ondřej s dřevem kříže, a tak téměř dřevěný člověk. A tím jest, že jakkoliv z lesa jsem, nicméně zase do lesa kráčím a do něho dříví snáším. Ten les hustý co jest jiného, nežli tento, jakkoliv víc než kdy prve bídný, však učený svět, s tolika již vznešenými autory nebo spisovateli rozličných kněh, rovně co rozdílných a ourodných stromův naplněný? A do toho já právě jako do lesa dříví přináším. Jaké ale? Neomylně buďto čerstvé ještě, zdravé, aneb suché již a nejpřijemčlivé. Jestliže čerstvé a k sázení schopné, dobře jest, však ale čekat se musí zdaž cum permissu superiorum se přijme. Stane-li se, ať tobě divno není, bude-li planý strom naproti jiným výborným stromům, autorům, kterým jen tím větší vážnost přibývá, čím špatnější strotce, a to sice štěpné, aspoň vydá plané, které, když se odleží, snad se ohniličí, a tak aspoň pro lid sprostý se hodí.
Pakli suché dříví neužitečné a neplatné jest a téměř nehodné, aby kdo o ně nohou zavadil, tebe žádám, nebuď proti tomu, nýbrž politůj nosíče, kterej nedarmo do tak jmenovitého lesa neplatné a ničemné dříví vnesl, že se bez užitku pastoval a pracoval až do unavení, jsouc jeden z těch, o nichž dí svatý David: In vanum laboraverunt, Nadarmoť pracovali jsou.
Nechť jest již jak chce, natrefíš-li tuto kníhu býti jalovou a že jest planý strom a ovotce jeho též planý, nediv se, nebo jaký strom, takové ovotce,jaký author, taková kníha: Ex frucctibus eorum cognoscetis eos, Po ovotcích jejich poznáte je. Pokudž ale suché toliko dříví najdeš, to jest práci v týto kníze obsáhnutou, bez ducha života, bez conceptův náležitých, aniž taky Písmem svatým, též vyrčením svatých otcův kořeněných, a protož nešmačných, ba nechutných, a tak hodnou by pro svou ničemnost netoliko mezi jinými vznešenými kníhami nestála, ale aby tím raděj, co suché dříví na ohniště neb k zatopení na oheň vložená byla, na ten téměř skoro spůsob, jak Bůh u Ezechiele o dříví vždy neužitečným, buďto, že ještě v svej jest celosti a podstatě, aneb že již spálený jest, mluví takto: Lignum, cum esset integrum, non erat aptum ad opus, quanto magis,cum illud ignis devoraverit & combusserit, nihil ex eo fiet operis? Poněvadž, když bylo celý, nebylo příhodný k dílu, čím pak více, když je oheň zžíře a spálí, nic z něho nebude děláno. To pravím, pokudž při týto knize schledáš, učiň co se tě líbí, věz že mně křivdu neučiníš, který tak daremně do lesa učených lidí suché jsem, k tomu křivé a kostrbaté dříví snesl, ale raděj a víc sobě křiv budeš, který jsi je z nepozornosti, bez užitku sebral neb koupil. Spálíš-li to ničemné dříví, tu mou nehodnou a v pravdě chatrnou prácy a ji dlé tvé vůle v popel obrátíš, snážně tebe prosím, aspoň v tomto popeli a prachu mně odpočívajícýmu přej a řekni: Requiescat in pace, Ať odpočívá v pokoji, jenž leží v popeli.
Pakli však ale předce v něčem aspoň se tobě hodí: mé práce v pokoji, jak chceš,
s požehnáním Božím užívej a při tom se dobře měj.
Ze sbírky kázání Ondřeje Františka Jakuba de Waldta Chválořeč (1736)
Další ukázky z díla autora:
