DÍLA

Padesát let za katedrou

Pan profesor Karel Votava byl v Písku známá osobnost, zejména u početné řady absolventů zdejšího gymnázia, ale i u mnohých dalších občanů z jeho veřejné, kulturně společenské a osvětové činnosti.
Patřil ke generaci středoškolských profesorů, kteří byli hluboce vrostlí do podstaty své školní odbornosti, což mu vytvářelo přirozenou pedagogickou autoritu. Byl i srostlý se svým rodným městem, pro které vykonával po léta řady kulturních aktivit, zejména v literární oblasti. Tím vším si vytvářel v podvědomí všech kredit, důvěru a vážnost.
Jeho pedagogická a literární činnost dalece přesahuje písecký region, neboť působil postupně na středních školách v Táboře, Třeboni, Prachaticích, Soběslavi, aby pak , jako vyzrálý pedagog, natrvalo zakotvil ve svém rodném Písku. Všude tam, na svých poutích po jižních Čechách, zanechává trvalou stopu své školní a veřejné činnosti. Zvláštní zmínku zaslouží jeho zájem o vztah k amatérskému divadlu, kde jako předseda Ústřední matice divadelních ochotníků rozvíjí tuto záslužnou práci ve městech i na vesnicích. Rád režíruje studentská divadla, píše divadelní recenze, spolupracuje aktivně s jihočeským divadlem, které bylo za války dislokováno do Tábora. Jeho vřelý vztah k literatuře nebyl u něho jen profesní záležitostí, šel dále a svou tvůrčí činností vytváří celou řadu příležitostných článků, statí a povídek, spolupracuje s rozhlasem, rediguje časopisy. Na počest 200. výročí píseckého gymnázia vydává obsáhlý Almanach, dále dramatizaci Holečkovy kroniky Naši a publikaci Jižní Čechy.
Pozoruhodná je jeho činnost osvětová. Sestavuje pořad Písecko, s nímž více než dvacet let navštěvuje města, vesnice i lázeňská zařízení. Kolik to bylo večerů, kolik to bylo spokojených návštěvníků! Známý je i jeho vřelý vztah k píseckým básníkům Heydukovi a Šrámkovi, o nichž dovedl hodiny poutavě vyprávět. K těmto literátům přiřadil další a další a z těchto pohnutek poutavě zpracoval pozoruhodné dílo – dva svazky Písecké čítanky, kterou na počátku osmdesátých let vydala Okresní knihovna v Písku. Je to pohlazení, vlídné a přívětivé vyznání, je to svěží podobenství poezie, barev a tónů všech těch, kteří se v Písku narodili nebo prošli jeho branami. Jeho rukopis zde ukazuje pečeť svědomitosti a vysoké kvality. Snad jen tolik o jeho pedagogické, literární a buditelské práci.
A Karel Votava jako člověk? Tichý, skromný, mírný, laskavý, přitom činorodý, s vysokou mírou nápadů a tvořivé aktivity. Život ho také nevedl vždy po slunných a rovných cestách, ale vždycky věděl, kde je jeho místo. Nemohu nevzpomenout pohnutých a vzrušených válečných let, kdy nám, táborským septimánům, ukazoval a připomínal na dílech českých literárních velikánů zcela zřejmě a neochvějně naše české národní bytí v obklíčení zla a všech tehdejších hrůz.
Léta plynula, studenti přicházeli a odcházeli, přibývaly vrásky i šediny. Se svou manželkou Hildou chodívali pravidelně a za každého počasí na procházky do píseckých lesů, společně obdivovali přírodu, učili se z ní a dovedli se i podřizovat její zákonitostem. A ve zralém podzimu života, kdy už byl sám, vzdával se moudře všech životních dostihů, které nás dnes obklopují, a četl a četl. A když pak zaklepala vážná choroba, odmítal s úsměvem slova útěchy a nadějí a říkával prostě – proti věku není léku! Byl si plně vědom těchto lidských údělů.
Profesor Votava byl rodákem ze Semic, což je dneska velký Písek. Poslední léta bydlel se svou manželkou v Písku za Budějovickou kapličkou v čp. 1987. … Jeho životní kronika se uzavřela 13. 2. 1994 ve věku nedožitých devadesáti let.

Z knihy: Švec, Jiří Antonín. Jen jeden je Písek : novely, prózy a povídky. Písek: IRES, 2002, s.38 – 40. ISBN 80-86566-04-8.