Zamyslím-li se nad hudbou, vzpomenu si na řadu úžasných momentů, událostí a krásných zážitků, které se vinou jak červená nitka mým životem. S nostalgií vzpomínám na chození do hudebky, která se v té době nacházela v ulici Jiřího z Poděbrad a ředitelem byl Dalibor Doubek. Učila jsem se na klavír. Mohutné křídlo značky Petrof zabíralo půl pokoje. Kdybych neztratila na čas sluch, asi bych výuku dokončila. V té době jsem chodila i zpívat do Prácheňského sboru, z kterého jsem musela rovněž odejít. Styděla jsem se za tento výpadek, na jehož vysvětlení jsem si musela počkat do sedmnácti let. Díky tomu jsem měla i značné problémy na střední škole a utajení jsem si odnesla i na Moravu. Už jsem věděla, kde je zakopán pes a jak jsem se dostala po dědečkově větvi k vrozené vadě, která provázela několik mých bratranců i tetiček. V Brně jsem se věnovala studiu knihovnictví a opájela se kulturními aktivitami všeho druhu. Největší očarování nastalo při varhanních koncertech v kostele svatého Jakuba. O prázdninách, když jsem pobývala v milovaném městě, jsem navštěvovala Písecká nokturna v muzeu. To byl zážitek nad zážitky. Protože jsem se po škole brzy vdala a následovala manžela do Olomouce, stala jsem se záhy pravidelnou návštěvnicí koncertů Moravské filharmonie, ale po roce 1969 i Divadla hudby. K filharmonickým tělesům jsem měla vztah už od školy, protože jsem si k maturitě vybrala i sepsání práce o Filharmonickém spolku Smetana. Díky tomu jsem měla možnost seznámit se více i korespondenčně s hudebním knihovníkem Milanem Vokrojem,
s Cyrilem Vymětalem z Opavy a s Dr. Jaroslavem Čičatkou z Olomouce. S oběma Moraváky jsem se pak osobně potkala v Olomouci začátkem sedmdesátých let. Posledních dvacet let jsem chodila na Mezinárodní varhanní festival v Olomouci . Tři roky v tomto historickém a magickém prostoru Chrámu svatého Mořice zpívá s dětským sborem i moje vnučka. Poslední dobou více využívám toho, že poslouchám dobrou muziku přes sluchátka, abych více vnímala melodii. Na koncertech mne nyní mnoho věcí rozptyluje a tak se raději usadím doma do křesla a poslouchám tóny, při kterých se mi vybavují různé události.
s Cyrilem Vymětalem z Opavy a s Dr. Jaroslavem Čičatkou z Olomouce. S oběma Moraváky jsem se pak osobně potkala v Olomouci začátkem sedmdesátých let. Posledních dvacet let jsem chodila na Mezinárodní varhanní festival v Olomouci . Tři roky v tomto historickém a magickém prostoru Chrámu svatého Mořice zpívá s dětským sborem i moje vnučka. Poslední dobou více využívám toho, že poslouchám dobrou muziku přes sluchátka, abych více vnímala melodii. Na koncertech mne nyní mnoho věcí rozptyluje a tak se raději usadím doma do křesla a poslouchám tóny, při kterých se mi vybavují různé události.
