DÍLA

Můj Bože, co je tu na Písek vzpomínek,
modravý, modrý dým — pasáčkův ohýnek —

Pěšky jsem chodíval, a strážný anděl při mně,
cestou od Smrkovic anebo od Putimě,
s botama od bláta cestou do gymnasia
a tam jsem miloval, miloval Ovidia —

Byla to mladost má — všechny sny bývaly,
alespoň v písničce panenky kývaly,
když branou Putimskou šel student plach a bled,
bývaly, bývaly, už nejsou dvacet let —

Aby se naplnila i míra toho všeho,
potom byl jsem zas voják u píseckého,
až v Uhrách s ním býval jsem, a pak když přišel den,
zas v jeho rotě před rokem i já stál připraven.

Co je tu na Písek, můj Bože, vzpomínek,
modravý, modrý dým — pasáčkův ohýnek —

Ty, který přišel jsi, ty zastav se a ztiš,
jsi v Písku — slavíka tu zpívat uslyšíš,
Adolfa Heyduka — též někdy jsem jej potkal,
už vlasy bílé měl, jak čas je stříbrem protkal,
často jsem vídal jej před obchodem pana Niče,
jak mířil pomalu k vinárně Pečariče —
od věků básník rád k svým retům pohár klad,
a kdo je básníkem, každý má víno rád.
Kdybys byl přišel dřív, co nelze říci slovy,
vyzpívaly by ti housličky Ševčíkovy,
též August Sedláček tu mnoho svěřil peru,
z Hradů a zámků svých když k nám se navracel,
posedět na chvíli u Reinerů —

Nač ještě vzpomenout, co ještě říci víc,
Mikoláš Aleš pocházel od blízka z Mirotic
a Josef Holeček, ten s kmetským vousem v lících,
ten se zas narodil kousek dál ve Stožicích.

Co je tu na Písek, co je tu vzpomínek,
modravý, modrý dým — pasáčkův ohýnek. —

A kdysi myslili jsme, čím se as jednou stanem,
snad učencem nebo velebným pánem —
nu, pánem sotva jsem, ač pokročily dny,
pečlivě holím se — i nejsem velebný,
však něčím přece jen jsem nakonec se stal
a také ve verších jsem o tom kdysi psal,
slov zlato rýžuji z vod záře nebeské,
rýžuji, rýžuji v své řeči mateřské —

Není to ctižádost, je to jen velká láska,
a její odměnou je radost, stesk i vráska,
však vavřín, který si ve světě vysloužíme,
tím věncem vavřínu kraj rodný ověnčíme —
Neb ze všech běd a cest, kam mne jen čerti nesli,
vždy věrně k domovu jsem hlouběji zabral vesly,
a to je vše — jen věrni být, a jednou bude hej,
k tomu nám Pánbůh pomáhej!

Jan Čarek. Improvizace. Písecká čítanka. 1. díl. Písek: Okresní knihovna 1980, s. 10-11.
Z básnické sbírky Devítiocasá kočka. Praha 1939.