AUTOŘI

Gustav Meyrink (vlastním jménem Gustav Meyer) se narodil 19. ledna 1868 ve Vídni jako nemanželský syn würtemberského ministra a bavorské dvorní herečky. Od roku 1884 žil v Praze. Po absolvování gymnázia navštěvoval obchodní akademii, jejíž studium zakončil absolventskou zkouškou v roce 1888. Pak pracoval v exportním obchodě a z peněz odkázaných otcem otevřel společně s přítelem (synovcem básníka Christiana Morgensterna) bankovní dům. Takřka okamžitě se stal součástí pražské německé smetánky a zařadil se k místním dandyům. Vlastnil jeden z prvních automobilů v Praze. Věnoval se sportu (šermu a veslování), šachům, udržoval kontakty s mladou generací židovsko-německých umělců. Ve svém bytě na Příkopech, přeplněném soškami, zrcadly a různými bizarními předměty, pořádal spiritistické seance. Roku 1891 spoluzaložil a předsedal lóži „U Modré hvězdy“ jako místní sdružení Teozofické společnosti Heleny Petrovny Blavatské. Členy následně byli například Karel Weinfurter, Julius Zeyer a Emanuel z Lešehradu. Zajímal se o východní vědy, okultismus a historii tajných spolků, řádů a společenství. V roce 1893 se oženil s Aloisii Certlovou a o rok později založil vlastní První křesťanskou banku se sídlem na Václavském náměstí. V roce 1896 se tajně zasnoubil s Philomenou (Manou) Berntovou (neteří básníka Rainera Marii Rilkeho), ovšem právoplatná Meyrinkova choť odmítla udělit souhlas k rozvodu. V roce 1900 se u něj rozvinulo onemocnění míchy. V roce 1902 byl zatčen a držen ve vazbě kvůli podezření z podvodu souvisejícího s bankrotem jeho bankovního domu. Následně byl zproštěn obvinění, jeho snahy o rehabilitaci a opětovné získání bývalého společenského postavení však byly marné. V roce 1903 se odstěhoval do Vídně, kde se dále zhoršilo jeho onemocnění míchy. Lékaři jeho stav v roce 1904 označili jako nevyléčitelný. Přesto se Meyrink během dalšího roku uzdravil, jak sám uváděl díky józe. V roce 1905 se znovu oženil (Aloisie svolila k rozvodu bezdětného manželství s Meyrinkem) a s manželkou Menou měl dvě děti (v roce 1906 se narodila dcera Sibylla Felicita a v roce 1908 syn Harro Fortunat). V roce 1911 Meyrinkovi přesídlili do bavorského Starnbergu, kde si Meyrink v jejich nové vilce postavil svou vlastní pracovnu; zde také začal psát Golema. V roce 1911 se Meyrink přestěhoval do Starnbergu v Bavorsku, kde žil až do své smrti v prosinci 1932.

V roce 1917 po Golemovi a Zelené tváři napsal svůj třetí román Valpuržina noc, který se věnuje Praze, Hradčanům, tajemstvím noci z 30. dubna na 1. května, starým pověstem, šlechtickým rodům, revoluci, lásce a překvapivě Písku. Více o jeho vztahu k Písku uvádí Jan Kotalík ve výroční zprávě Prácheňského muzea z roku 2007 na stranách 55 až 57 (plné znění najdete pod odkazem Jiný zdroj).