AUTOŘI

Jan Čarek se narodil 28. 12. 1898 v Heřmani v chalupnické rodině, v domě č. 51, dnes je na něm umístěna pamětní deska. Na podzim roku 1910 nastoupil na písecké gymnázium. Po celou dobu studia patřil mezi premianty třídy. Vedle základních předmětů studoval nepovinně i francouzštinu a těsnopis. Navštěvoval také kurzy šermu. Kromě toho hrával i studentské divadlo. Postupem času jeho zájem stále více přitahovala literatura. Učarovala mu zejména poezie a setkání s ní bylo pro Čarka osudové. Od té chvíle ho provázela po celý život. Šestnáctiletý student psal své první básně, soubor padesáti čtyř nazval V dumách. O dva roky později začal psát svou první sbírku Modlitby k slunci. Nestačil ji dokončit, v říjnu 1917 dostal povolávací rozkaz. Ještě ani ne devatenáctiletý nastoupil k jedenáctému píseckému pěšímu pluku do Gyuly v Uhrách.
Po návratu z války ještě v roce 1918 složil dvacetiletý Čarek maturitní zkoušku s vyznamenáním a byl uznán způsobilým k vysokoškolskému studiu. Toužil pokračovat ve studiích na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Tento sen se mu však pro nedostatek finančních prostředků nepodařilo uskutečnit. Bylo nutno zajistit si existenci. Čarek začal navštěvovat čtyřměsíční železniční odbornou školu v Praze. V roce 1920 vyšla díky pomoci básník Antonína Klášterského první Čarkova sbírka básní s názvem Vojna. To už působil jako žlezniční úředník v Peruci u Loun a poté v Teplicích. V roce 1921 začal pracovat v železničních dílnách v Lounech, odkud se po osmi letech přestěhoval do Prahy. Nadále pracoval jako úředník u železnic, od roku 1946 se živil psaním. Jeho první knížka pro děti vznikla až v roce 1948, nejslavnější verše O veselé mašince už vyšly jedenáctkrát. Byl velkým stoupencem leporel pro děti. Publikoval v mnoha časopisech i novinách, jeho verše inspirovaly celou řadu skladatelů např. J. B. Foerstra, Ilju Hurníka, Petra Ebena aj.
Po smrti své matky Anny v roce 1933 a po regulaci řeky Blanice se Jan Čarek do Heřmaně už natrvalo nevrátil, až po své smrti. Urna s jeho popelem je uložena do zaskleného výklenku na vnější straně zdi presbyteria hřbitovního kostela sv. Jiljí. Místo bylo vybráno citlivě, přes nízkou hřbitovní zeď je vidět Čarkovu rodnou chalupu. Nad zaskleným výklenkem s urnou je umístěna mramorová deska s vlastním básníkovým epitafem.  1918 studoval gymnázium v Písku, v devatenácti odveden do války, od roku 1919 pracoval jako úředník u železnic do roku 1946. Poté se věnoval svobodnému povolání.

Bibliografie: Vojna (1920) Chudá z Heřmaně (1924) Temno v chalupách (1926) Smutný život (1929) Hvězdy na nebi  (1934 Tři balady o válce (1934) Balada o Kýrovi (1934) Všechny chalupy (1936) Svatozář (1938) Devítiocasá kočka (1939) O životě a literatuře (1941) Maminka (1941) V zemi české (1942) Na špičku nože (1943) Železná panna (1946) Dopis na věčnost (1947) Mezi dvěma ohni (1947) Ráj domova (1948) Jan Opolský (1949) Heřmaň (výbor ze sbírek Chudá rodina z Heřmaně a Temno v chalupách – 1952) Pro děti například: Zvířátka, naši přátelé (1953) Zlatý dětský svět (1953) Bajky o nástrojích (1953) Máš rád stromy? (1954) Co si povídaly stroje (1955) Dobrý den, zvířátka (1958)