AUTOŘI

Gustav Meyrink (vlastním jménem Gustav Meyer) se narodil 19. ledna 1868 ve Vídni jako nemanželský syn würtemberského ministra a bavorské dvorní herečky. Od roku 1884 žil v Praze. Po absolvování gymnázia navštěvoval obchodní akademii, jejíž studium zakončil absolventskou zkouškou v roce 1888. Pak pracoval v exportním obchodě a z peněz odkázaných otcem otevřel společně s přítelem (synovcem básníka Christiana Morgensterna) bankovní dům. Takřka okamžitě se stal součástí pražské německé smetánky a zařadil se k místním dandyům. Vlastnil jeden z prvních automobilů v Praze. Věnoval se sportu (šermu a veslování), šachům, udržoval kontakty s mladou generací židovsko-německých umělců. Ve svém bytě na Příkopech, přeplněném soškami, zrcadly a různými bizarními předměty, pořádal spiritistické seance. Roku 1891 spoluzaložil a předsedal lóži „U Modré hvězdy“ jako místní sdružení Teozofické společnosti Heleny Petrovny Blavatské. Členy následně byli například Karel Weinfurter, Julius Zeyer a Emanuel z Lešehradu. Zajímal se o východní vědy, okultismus a historii tajných spolků, řádů a společenství. V roce 1893 se oženil s Aloisii Certlovou a o rok později založil vlastní První křesťanskou banku se sídlem na Václavském náměstí. V roce 1896 se tajně zasnoubil s Philomenou (Manou) Berntovou (neteří básníka Rainera Marii Rilkeho), ovšem právoplatná Meyrinkova choť odmítla udělit souhlas k rozvodu. V roce 1900 se u něj rozvinulo onemocnění míchy. V roce 1902 byl zatčen a držen ve vazbě kvůli podezření z podvodu souvisejícího s bankrotem jeho bankovního domu. Následně byl zproštěn obvinění, jeho snahy o rehabilitaci a opětovné získání bývalého společenského postavení však byly marné. V roce 1903 se odstěhoval do Vídně, kde se dále zhoršilo jeho onemocnění míchy. Lékaři jeho stav v roce 1904 označili jako nevyléčitelný. Přesto se Meyrink během dalšího roku uzdravil, jak sám uváděl díky józe. V roce 1905 se znovu oženil (Aloisie svolila k rozvodu bezdětného manželství s Meyrinkem) a s manželkou Menou měl dvě děti (v roce 1906 se narodila dcera Sibylla Felicita a v roce 1908 syn Harro Fortunat). V roce 1911 Meyrinkovi přesídlili do bavorského Starnbergu, kde si Meyrink v jejich nové vilce postavil svou vlastní pracovnu; zde také začal psát Golema. V roce 1911 se Meyrink přestěhoval do Starnbergu v Bavorsku, kde žil až do své smrti v prosinci 1932.

V roce 1917 po Golemovi a Zelené tváři napsal svůj třetí román Valpuržina noc, který se věnuje Praze, Hradčanům, tajemstvím noci z 30. dubna na 1. května, starým pověstem, šlechtickým rodům, revoluci, lásce a překvapivě Písku. Více o jeho vztahu k Písku uvádí Jan Kotalík ve výroční zprávě Prácheňského muzea z roku 2007 na stranách 55 až 57 (plné znění najdete pod odkazem Jiný zdroj).

Gustav Meyrink (vlastním jménem Gustav Meyer) se narodil 19. ledna 1868 ve Vídni jako nemanželský syn würtemberského ministra a bavorské dvorní herečky. Od roku 1884 žil v Praze. Po absolvování gymnázia navštěvoval obchodní akademii, jejíž studium zakončil absolventskou zkouškou v roce 1888. Pak pracoval v exportním obchodě a z peněz odkázaných otcem otevřel společně s přítelem (synovcem básníka Christiana Morgensterna) bankovní dům. Takřka okamžitě se stal součástí pražské německé smetánky a zařadil se k místním dandyům. Vlastnil jeden z prvních automobilů v Praze. Věnoval se sportu (šermu a veslování), šachům, udržoval kontakty s mladou generací židovsko-německých umělců. Ve svém bytě na Příkopech, přeplněném soškami, zrcadly a různými bizarními předměty, pořádal spiritistické seance. Roku 1891 spoluzaložil a předsedal lóži „U Modré hvězdy“ jako místní sdružení Teozofické společnosti Heleny Petrovny Blavatské. Členy následně byli například Karel Weinfurter, Julius Zeyer a Emanuel z Lešehradu. Zajímal se o východní vědy, okultismus a historii tajných spolků, řádů a společenství. V roce 1893 se oženil s Aloisii Certlovou a o rok později založil vlastní První křesťanskou banku se sídlem na Václavském náměstí. V roce 1896 se tajně zasnoubil s Philomenou (Manou) Berntovou (neteří básníka Rainera Marii Rilkeho), ovšem právoplatná Meyrinkova choť odmítla udělit souhlas k rozvodu. V roce 1900 se u něj rozvinulo onemocnění míchy. V roce 1902 byl zatčen a držen ve vazbě kvůli podezření z podvodu souvisejícího s bankrotem jeho bankovního domu. Následně byl zproštěn obvinění, jeho snahy o rehabilitaci a opětovné získání bývalého společenského postavení však byly marné. V roce 1903 se odstěhoval do Vídně, kde se dále zhoršilo jeho onemocnění míchy. Lékaři jeho stav v roce 1904 označili jako nevyléčitelný. Přesto se Meyrink během dalšího roku uzdravil, jak sám uváděl díky józe. V roce 1905 se znovu oženil (Aloisie svolila k rozvodu bezdětného manželství s Meyrinkem) a s manželkou Menou měl dvě děti (v roce 1906 se narodila dcera Sibylla Felicita a v roce 1908 syn Harro Fortunat). V roce 1911 Meyrinkovi přesídlili do bavorského Starnbergu, kde si Meyrink v jejich nové vilce postavil svou vlastní pracovnu; zde také začal psát Golema. V roce 1911 se Meyrink přestěhoval do Starnbergu v Bavorsku, kde žil až do své smrti v prosinci 1932.

V roce 1917 po Golemovi a Zelené tváři napsal svůj třetí román Valpuržina noc, který se věnuje Praze, Hradčanům, tajemstvím noci z 30. dubna na 1. května, starým pověstem, šlechtickým rodům, revoluci, lásce a překvapivě Písku. Více o jeho vztahu k Písku uvádí Jan Kotalík ve výroční zprávě Prácheňského muzea z roku 2007 na stranách 55 až 57 (plné znění najdete pod odkazem Jiný zdroj).