DÍLA

Pravdivá píseň o kamenném sklípku

Když náhle se v knihovně objeví hosté a
vítání ukončeno jest,
že jedna je Otava, jeden je Písek, my
vzdáme všem patřičnou čest.

Pak sejdeme s návštěvou ke gruntům knihovny
pevným jak kamenný most,
tu ve sklípku klenutém prostřeme na stoly,
vína tu musí být dost.

Kamenný sklípku pod bibliotékou,
vlídně nás vítáš pod horami knih
nastává chvíle, kdy si zazpíváme
o tom, že smutek a spěch tady ztich.

Když výroční, půlroční, kvartální, měsíční
úkoly probrány jsou,
ať problémy minulé, přítomné, budoucí
k čertu už na chvíli jdou.

Až vyjdeme po schodech od gruntů budovy
do noci pod světla hvězd,
pak zbude nám písnička, s kterou se rozejdem
do světa klikatých cest.

Kamenný sklípku pod bibliotékou,
dobře nám bylo pod horami knih
když jsme tu spolu u prostřených stolů
zkoumali moudrost i lež co je v nich.

Kamenný sklípku pod knihovnou v Písku,
ty neseš knížek převelikou tíž,
kdo v tobě býval, ten si zavzpomíná,
že tady k pravdě u vína měl blíž.

Převzato z knihy: Vacek, Jiří: Slovanská knihovna – můj osud. Praha, Národní knihovna 2016.