DÍLA

Navždy jsem jakoby propojena s místem, kde jsem se sice nenarodila, ale žila jsem zde dvacet let. Plně souhlasím s citátem
z knihy sochaře Vladimíra Preclíka: „Tiše se přemísťovati“.

„Je to město, ve kterém jsme si odřeli poprvé koleno nebo poznali sílu stříbrného větru, dostali u tabule výhružnou čtyřku z matiky,
a odtud jsme vyšli posléze do velkého světa.“

Bohatá historie někdejšího královského města i brány jižních Čech natrvalo okouzlí. Každá roční doba je něčím charakteristická. Jen slezl sníh chodívala jsem na dlouhé vycházky podél trati k Americe, lesem k Novému rybníku anebo na opačném konci Sedláčkovou stezkou podél Otavy na Zvíkov. Od května či června jsem si chodila zaplavat na rybník Beránkovec, který mi kdysi ukázal můj velký bratr. V létě jsem se jezdila koupat ke splavu do Heřmaně anebo na městskou plovárnu. Bývaly doby, kdy jsem dokázala přeplavat Otavu k restauraci U Smetáka. Léto ovšem bylo spojeno i se sběrem borůvek, které se nejlépe sbíraly Na Hůrce za Putimí. Taky jsem chodila na Václavské skály číst si a psát poezii, kterou jsem už tenkrát milovala. Ráda jsem podnikala výšlap po pravé straně řeky proti proudu k chatařské osadě na Zátaví. Cesta byla nesmírně romantická. Zpátky jsem se vracela po druhé straně po proudu anebo jela do města autobusem. Nejkrásnějším obdobím byl podzim. Celý šál lesů, který svíral město byl doslova protkán nejúžasnějšími tóny zlatavých, červeně hnědých barev. Když se snášel opar nad městem tvořily lesy Píseckých hor krásný kolorit. V říjnu tak do poloviny měsíce jsem chodila opět k rybníkům na orobinec, abych si natrhala pár doutníků do vázy. A zima, když vločky jiskřivého sněhu tančily po střechách domů a hlasy zvonků a rolniček se ozývaly z dálky, jakoby z věže kostela zněly fanfáry.

Plno památek, nejstarší kamenný most v Evropě a čarovná zákoutí podél Otavy byly odedávna inspirací básníků, hudebníků, malířů a filmařů. Písek je takový kout země, kde všichni zůstali zakotveni srdcem a vzpomínkami. Každé místo se svou krásou pokud si svůj ráz uchová, vytváří pocit jedinečný – genius loci domova.