AUTOŘI

Narodil se 22. června 1900 v Praze jako nejstarší dítě právníka, politika a prvního prvorepublikového ministra financí Aloise Rašína a jeho manželky Karly, rozené Janské. Rodina bydlela v Žitné ulici. Navštěvoval pražské gymnázium v Křemencově ulici a prázdniny trávil s rodiči a sourozenci na letním bytě v Písku. Už při studiích na Právnické fakultě Univerzity Karlovy působil jako osobní tajemník svého otce. Po ukončení studií se věnoval advokacii. Roku 1924 napsal knihu Vznik a uznání Československého státu. K vydání připravil paměti svého otce. Stejně jako on byl členem Československé národní demokracie, v roce 1935 byl zvolen poslancem za Národní sjednocení V období mnichovské krize patřil k odpůrcům kapitulace, po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava se účastnil odbojové činnosti v rámci Politického ústředí. V prosinci 1939 byl zatčen gestapem a uvězněn na Pankráci. V létě 1940 byl převezen do Berlína, kde byl odsouzen k trestu smrti. Po roce mu byl trest změněn na 15 let těžkého žaláře. Prošel řadou věznic a těžce onemocněl. Zemřel 20. března 1945 ve vězeňské nemocnici ve Frankfurtu nad Mohanem. Po různých peripetiích byl pohřben v Dejvicích na hřbitově U sv. Matěje, kde našel poslední odpočinek i jeho otec a nakonec i vdova po Ladislavovi Marie Rašínová, roz. Plojharová, která zemřela 2. června 1990 ve věku 90 let. Manželé měli dvě děti – syna Ladislava a dceru Janu, provdanou Stránskou. Roku 1995 byl Ladislavu Rašínovi (otci) propůjčen in memoriam Řád T. G. Masaryka I. třídy.