DÍLA

Aeolus snímá pouto modři oblohy,
přenocující na křídlech racků a labutí
v hymnu lásky, voda pod jezem
pamatuje vyhynulé raky říční.
Zpěv vorařů pohání andělské múzy
dávných vzpomínek.
Nechť znovu zazní doznělé písně,
odplouvající v měsíční záři
s hvězdami a růžemi.

U kamenného mostu dům U Slona
kývá se pod lucernou v bell cantu řeky,
žal i rozkoš jsou mu hrou,
motýlem v arše tekuté doby.
Posluchačů pár, noc připomíná ráj.
Ze srpnové oblohy prší hvězdné tóny,
v odrazu dotýkají se hladiny.
Dívám se na řeku od Sladovny,
je 17. srpen a mám narozeniny.
Pegas ržá očekáváním a ohňostroj Perseid
na ponorném parketu srpnové noci
zahajuje hvězdný koncert.

Aiolské melodie hrany
v říčním proudu obrousí.
Jak čas po jezu plyne,
v očích se zatřpytily slzy.
Z domu u Dvou koulí vychází
Fráňa Šrámek, pod paží nese
skladbu Měsíc nad řekou.

Stříbrný vítr bude ve snech vanout
s vírou co zůstává, i kdyby svět zmizel.
Otavo, má řeko,
vracím se sem splatit dluh.