Popíši svoji genezi. Narodil jsem se v nížině. Zvykl jsem si na ni, ale toužím podvědomě po horách a kopcích stejně mám rád voňavé horské pláně.
Z rodiny mě k lásce k přírodě velmi ovlivnila maminka, vystudovala státní reálku, kde byl řídícím pan botanik Polívka. Naučila mě poznávat přírodu. .Sestry byly učitelky, jedna učila biologii a druhá češtinu. Švagři byli skauti. Dostal jsem do nich krásné staré skautské knížky o přírodě. Nové nebyly. Tak jsem postupně začal duší vnímat přírodu.
Pak se to ale nějak zvrtlo, byl jsem najednou na strojní průmyslovce a posléze na strojní fakultě VUT Brno. Náhody ale nejsou, proto jsem v Brně potkal spolužačku Hanku, nyní mou manželku. V té době jsem se viděl ve sportu a sedmnáct let skákal po volejbalových hřištích.
Nevím, kdy to začalo, ale už v Odeonu jsem kupoval ve výběru poezii, posléze i v Knihách a antikvariátech. Začal jsem se zajímat o básníky. Měl jsem rád nedělní chvilky poezie a obdivoval umění recitátorů. Jednou mne zaujal v televizi černobílý seriál Jižní Čechy země zamyšlená. Velmi se mi líbil a a s ním jsem poznal autora, pana Ladislava Stehlíka. Byl spisovatel, básník i malíř. Začal jsem si kupovat jeho sbírky. Později jsem kvůli ambicím měl potíže se žaludečními vředy a trávil dost času domácí léčbou s přítelkyní literaturou. Napadlo mě napsat panu Stehlíkovi. Napsal jsem mu, že jsem nemocný a že mám to potěšení , že mohu jeho očima a znalostmi procházet jižní Čechy a za což mu velmi děkuji. Že právě čtu jeho Zemi zamyšlenou, viděl seriál a kupuji si jeho knížky. Pan Stehlík mi odepsal a začal mi posílat své kreslené novoročenky. Ve výzkumáku Sigmy jsem jezdíval do Prahy a jednou mě napadlo jej bez pozvání navštívit. Koupil jsem kytku pro jeho paní a vydal se na Vinohradskou. Kupodivu byl doma, hned věděl, kdo jsem. Smál se, že jsem ho zastihl. Přijel domů z chaty jen kvůli dnu svatého Prachydáriuse. Krásně jsme si popovídali, samozřejmě hlavně o jižních Čechách. Poté mne pozval do samoobsluhy na oběd. Dovolil mi jen koupit pro oba pivo. Ještě jsem jej zvládl navštívit dvakrát, paní nebyla nikdy doma. Jižní Čechy se pro mne staly kouzelnou dalekou krajinou.
Tu krajinu jsem navštívil až se školním zájezdem k Lipnu a jednou s Exodem s ubytováním v Horažďovicích. V nedávné době jsme byli v Anníně a letos týden ve Volarech.
Město Písek do jižních Čech patří a zrovna tak stříbrný vítr, který tam vane a měsíc nad řekou Otavou. To mám z četby Fráni Šrámka. Když jsem Písek navštívil, koukal jsem jestli nepotkám studenta Jeníka Ratkina nebo pana Cupáka. Písek je prostě mě kouzelné poetické město.
Z návštěvy jsem udělal t ři foto prezentace. Navštívená místa vidím třikrát. Jednou očima, co mě zaujme, potom přes fotoaparát, nakonec doma přes obrazy, které zůstaly v duši a srdci. Mou výhodou je, že mám na krajiny skoro fotografickou paměť. Právě teď se třeba mohu procházet Pískem a znovu si u kostela zajít na oběd.
Během času jsem začal psát sám poezii, kterou bych nezveřejnil, kdyby mě k tomu nedohnala moje kamarádka Hanka Ševčíková, která také mé nápady jako první zveřejnila ve svých Myšlenkách. Také mi vložila do srdce část své hluboké lásky a úcty k městu Písku. Je to krásně nakažlivé. Má poezie vycházela ve sbornících literární společnosti muzjeí v Olomouci a jediná má vydaná sbírečka je Krajina kvetoucí v duši.
Další ukázky z díla autora:
