DÍLA

Začátkem školního roku 1861 přišel jsem do Písku, kam mne zavolal můj nezapomenutelný dobrodinec, můj druhý otec Jan Krejčí blahé paměti. Vyjeli jsme my noví suplenti Karel Bohm a já, společně s Františkem Tonnerem a s ředite­lem Krejčím koncem září 1860 dostavníkem od Zlaté husy přes Zbraslav, Mníšek a Dobříš. Jeli jsme od 2 hodin odpoledne, celou noc až do druhého dne a přijeli jsme do Písku pozdě ráno. Na stanici dostavníku čekala nás městská rada. Krejčí představil Tonnera a Bohma. Městský radní Gamiš nečekal, až ředitel také mne představí, ale přiblížil se až ke mně sám, poklepal mi na rameno, pohladil mne po tváři a obrátiv se k řediteli Krejčímu, pravil po německu:
„A tu nám přivážíte hned nového studentka!“
Soudil tak z mého bezvousého, líce a suché slabé postavy, bylť jsem po vážné nemoci. Ale Krejčí se usmál a pravil:
„Bůh uchovej, to je můj nový učitel kresby.“
Poté jsme se ubytovali v hotelu U kola a brzy nato ve svých mládeneckých bytech.
Nebylo nás ovšem mnoho, 4—5 novopečených učitelů, ale v městě bylo hned hlučněji; přibyla s námi řada studentů z české reálky pražské, již byli v Písku a okolí rodilí.
Úplně s českou reálkou v Písku měnily se také sociální jeho poměry. Krejčí poučoval občanstvo o jeho povinnostech k vlasti i sobě. Pobádal měšťany, aby po absolvování středních škol dávali syny své do obchodu a na řemesla a založil za tím účelem při reálce první průmyslovou školu, kterou vláda po inspekci prof. Kořistky zprvu, než takovou školu v Plzni v život uvedla, do své správy přijmouti chtěla, ale věc se roz­kotala sporem o vyučovací řeč. Krejčí od češtiny a vláda od němčiny upustiti nechtěli.
Průmyslové škole dařilo se dobře a dobře se dařilo též vyšší české dívčí škole, rovněž první v Čechách. My, učitelé obou středních škol, vyučovali jsme na ní bezplatně a napsali jsme řadu menších knih s názvem Dívčí škola.

Adolf Heyduk. První doba mého pobytu v Písku. Písecká čítanka, 1. díl. Písek: Okresní knihovna, 1980, s. 114-115.
Z knihy Vzpomínky literární. Praha 1910.