Pětadvacet Písečáků
hoši jako topoly,
tak jsme stáli v kompanii,
oči jako sokoli;
tornistry nám dali, flinty,
přes hranici hnali nás
proti šelmě Bonapartu
na císařův na rozkaz.
Oh, ti páni oficíři
kterak jsou nás honili;
my jsme měli jenom nohy,
oni arci kobyly.
Od Vídně až k Regenšpurku
pěkná cesta vzal ji ďas! —
pětadvacet Písečáků,
pětadvacet bylo nás.
Tam už čekal Bonaparte,
čert francouzský proklatý,
a ti jeho musijové
klepali nám kabáty —
a když nám je vyklepali,
pan generál moudře řek,
že máme jít po Dunaji
pěkně k Vídni nazpátek.
Dunaj tekl mezi náma
a my mašírovali,
u Ašpru pak jsme se znovu
s Bonapartem porvali, ale z nás už, Písečáků,
pět mládenců chybělo —
v černé hlíně regenšpurské
všech pět tiše leželo.
Dvacet hochů Písečáků,
dvacet už jen bylo nás,
u Ašpru jich padlo osm,
u Wagramu deset zas;
čert francouzský Bonaparte
s těmi svými musiji,
kde nás trefí, tam nás lapí,
mlátí, tluče, pobijí.
Třiadvacet Písečáků
v cizí zemi hrob svůj má,
a ten poslední můj krajan
sšavlován byl u Znojma.
Císař pán pak s Bonapartem
přátelsky se setkali,
tuze rádi hned se měli,
objali se, líbali.
Dvacet čtyři Písečáků
dokonalo uboze —
já jen jako pán se vrátil
hezky v slámě na voze,
u Znojma jsem nechal nohy,
obě byly, lidičky,
a teď o nás, Písečácích,
zpívám tyhle písničky.
Písecká čítanka, 1. díl. Písek: Okresní knihovna v Písku, 1980.
Z knihy: Machar, Josef Svatopluk. On. Praha: Šolc a Šimáček, 1921
Další ukázky z díla autora:
