(Marcele Plátenkové)
Když hraje žena na cello rondo
tká svými prsty na strunném stavu
košilku pro tisíc a jednu noc
Přivírá oči jak Jana z Arku
když slyší uvnitř mluvit své hlasy
Vyzývá krátkou přilbou svých vlasů
pod prapor se smyčcem
trubku a lesní roh
A když se vrací
znovu zas na zem z výprav své duše
přidává ke vkladu našeho snění
úroky z úsměvu
vlastního srdce
(rukopis)
Další ukázky z díla autora:
