DÍLA

PAST NA MAMUTA

„Už je vidím zase!“

Na šedých skalách, které vystupovaly po pravé straně silnice z mlhy, se tisklo několik

nevzhledných chat. Pruh asfaltu se táhl daleko dopředu a tam, až vzadu, daleko na obzoru,

stálo několik tmavých postav. Zvýšil rychlost a stiskl její ruku. Zachvěla se. Ano, už čtyřikrát

na této silnici je stavělo několik lidí a varovalo je, že na silnici je past na mamuta. Už čtyřikrát

uposlechli tohoto absurdního varování a zabočili na vedlejší cestu. Už čtyřikrát uposlechli a

potom se ptali sami sebe, proč nedali na zdravý rozum a nejeli dál. Nepotkali zatím ani jedno

auto a ta mlha se plazila v šedivých chuchvalcích a zakrývala všechno kolem.

Skupina postav na silnici se blížila. Siluety se rozestoupily po vozovce. Auto zastavilo.

K okénku přistoupil muž v dlouhém tmavém kabátu a se starou šálou kolem krku.

„Nemůžete dál. Na silnici je past na mamuta.“

Řekl to nevzrušeně a s jednotvárnou intonací, jako když tlumočník překládá z cizího jazyka.

„Nemůžete dál. Jeďte objížďkou.“

Muž odstoupil od auta a připojil se k ostatním. Stálo tam asi deset postav, kolem krků šály a

na hlavách fezy, co nosí penzisté. Dvojice si něco šuškaly, někteří kouřili doutníky a občas

plivali na zem.

Nastartoval. Pevně stiskl volant a vyrazil dopředu. Postavy na silnici uskočily a rozprchly se

na krajnice, šuškajíce a tahajíce z doutníků.

Vítězně se na ni podíval. Usmála se. Zvýšil rychlost a sáhl pro cigaretu.

Sotva stačil zaregistrovat jámu, která se z mlhy vynořila uprostřed vozovky. Nestačil ani

šlápnout na brzdu. Kola vjela do prázdna.

Rachot výbuchu se odrazil od blízkých skal a jeho echo se ztratilo ve vlhké, šedivé mlze.