Zříceniny hradu Zvíkova náležejí k nejvýtečnějším a nejpamátnějším pozůstatkům starožitností českých. Celý tento veliký hrad vystavěný na vysoké příkré skále, pod níž Vltava s Otavou se spojuje, skládal se ze tří hlavních částí. Mezi jeho znamenité budovy, které se dosavad v proudu mnohých zuřivých časů zachovaly, náleží takzvaná věž markomanská, jižto jsme raději nazvali Černou věží; neboť patrně ukazuje, že ve 12. století a nikoli dříve, vystavěna byla. V této věži chovala prý se za panování některých Přemyslovců koruna česká. Domnělé runské nápisy, které se na čtverhranných kamenech této věže nacházejí, nejsou zajisté nic jiného, než jak Dobrovský pravdivě řekl: kamenické známky od stavitelů této věže vytesané. Básník tedy od historika jsa opuštěn odvolává se ku výkladu těchto pseudorun na verše:
„Znáte-li číst runy skryté,
Do šlechetných srdcí vryté,
Snad několik písmen přečtete!“
a na tom přestává.
Není pochybnosti, že Zvíkov (Klingenberg) náležel mezi nejstarší královské hrady v Čechách, a že již na začátku 12. století vystavěn byl. Roku 1248 přebýval zde po nějaký čas zpěvu a lovu milovný král Václav I., když království svému synu Přemyslovi Otakarovi II. postoupil. Léta 1289 byl Bavor ze Strakonic a na Horažďovicích pánem hradu a zboží Zvíkovského, kteréž obojí bylo r. 1317 postoupeno panu Petrovi z Rožmberka. Tento pravdivě vlastenecký pán obávaje se, aby koruna česká od cizozemců na zmar uvedena nebyla, odpadl krále Jana s mnohými pány Čechy, mezi nimiž Jindřich z Lipé a Zajíc z Valdeku. Nejznamenitější na Zvíkově se sjeli a učinili mezi sebou jednotu proti králi Janovi, zapomenouce na své vlastní hněvy a půtky a majíce toliko spásu vlasti na zřeteli. Nedlouho potom dostal se Zvíkov pánům ze Švamberka i náležel jim až do roku 1420, v kterémžto roku od Táborů dobyt a ještě silněji ohražen, ale brzo na to od Sigmundova vojska vzat byl. V prosinci léta 1428 oblehli Jan Blech a Mikuláš z Paděrova s pomocí Píseckých, Sušických a Klatovských hrad Zvíkov a vzavše jej outokem vypálili jej. Na to se uvázal v tento hrad pan Kunrád Kaplíř ze Sulevic, ale l. 1429 učiněno narovnání s panem Oldřichem z Rožmberka, jemužto Zvíkov postoupen a od krále Sigmunda i s many k tomu hradu příslušnými do zástavy puštěn byl. Až do roku 1446 jmenuje se pan Oldřich, r. 1450 pan Jindřich, r. 1451 pan Jan z Rožmberka pánem na Zvíkově. Léta 1467 náležel tento hrad Smilovi z Hodějova, ale za nedlouhý čas dostal se opět pánům Rožmberským, kterým také spolu Orlík náležel. V druhé polovici 16. věku připadl Zvíkov opět pánům ze Švamberka, kteří tehdáž Orlík drželi. L. 1571 obojí toto panství od Krištofa Švamberského v jedno vtěleno a spojeno jest bylo. Od toho času až do r. 1623 zůstal Orlík i Zvíkov při tomto rodu, ano oba tito hradové, jakož i hrad Třeboňský od Jiřího ze Švamberka po páních Rožmbercích se všemi jich panstvími zděděný, bránili se nejstatečněji a nejdéle proti Don Maradasovi a Don Huertovi, generálům císařským a toliko skrze úmluvu čili kapitulací, když již celá koruna česká podrobena byla, r. 1623 císařským se vzdali. Památka těchto vůdců udržela se dotud v některých končinách někdejšího Prachenska v povídkách jim nevelmi pochlebných. Toho roku bylo veškero movité i nemovité jmění Petrovi ze Švamberka od cís. fiska odňato. Zvíkov s Orlíkem ponechán byl Adamovi ze Šternberka, nejvyššímu purkrabí pražskému. Jeho vdova prodala obojí panství Janovi Oldřichovi z Eggeberka, knížeti Krumlovskému. Když ale r. 1710 kníže Jan Krištov z Eggenberka bez dědiců umřel, ustanovila jeho manželka Marie Ernestina, rozená kněžna ze Švarzenberka, svého synovce Adama Františka říšského knížete ze Švarzenberka, za hlavního dědice (1716). Od té doby náleží obojí panství tomuto knížecímu rodu a jest dědictvím druhého majoratu mladšího kolena knížecího.
Z knihy: Jana Pravoslava Koubka Sebrané spisy veršem i prosou. 2. díl. Praha: K. Bellmann, 1857. S. 219 – 221.
Další ukázky z díla autora:
