AUTOŘI

Narodil se 23. září 1884 jako nemanželské dítě A.Váchalové a J. Š. Alše-Lyžce, tehdy podučitele v Milavčích (byl příbuzný Mikoláše Alše).  Roku 1886 žili spolu krátce v Praze, kde matka přijala místo služebné. Po rozpadu rodiny byl Josef dva roky ve Velvarech u matčiných příbuzných, pak jej vychovávali otcovi rodiče v Písku. Bydleli v domě č. 288 v Budějovické ulici, který patřil řediteli reálky F. Tonnerovi. Váchalův dědeček Jan Aleš, vojenský vysloužilec, pracoval jako domácí dělník pro píseckou Kleinovu továrnu na obuv; babička posluhovala v domě a dělala domovnické práce. V Písku Josef Váchal navštěvoval obecnou školu na Malém (Alšově) nám. a gymnázium (1897). Studia nedokončil a odstěhoval se k otci do Prahy, kde se vyučil knihařem. Absolvoval pokračovací průmyslovou školu a kurz zlacení. Krátce byl zaměstnán a začal se zabývat výtvarným uměním, zajímal se o filozofii a okultismus. Docházel do soukromé malířské (krajinářské) školy A. Kalvody a učil se grafice. Od roku 1906 bydlel u matky a živil se jako knihvazač a výtvarník. Zaměřil se na dřevoryty, ale experimentoval i v oblasti užitého umění (loutky, dýmky aj.) a fotografie. Uplatnil se též jako ilustrátor.  Podílel se na založení umělecké skupiny SURSUM (1910) a revue Veraikon (1912). R. 1913 se oženil s Mášou Pešulovou, ale roku 1922 ovdověl. Ve 20. letech vyzdobil dům svého mecenáše J. Portmana v Litomyšli (dnes Portmoneum).  Své spisovatelské dílo důsledně spojoval se svým výtvarným a knihařským uměním. Sbíral knihy, hlavně barokní tisky, zejména lidového čtení – krvavé romány.  Od mládí hodně cestoval, své zážitky pak umělecky zpracovával (např. putování po Šumavě a po jihozápadních Čechách).  Výtvarná díla průběžně vystavoval, vydával i prodával, ale stále se cítil nedoceněný. Roku 1939 se natrvalo odstěhoval do Studeňan u Jičína  na statek  výtvarnice A. Mackové, s níž po manželčině smrti žil. Po válce tam přebýval v hmotné nouzi. V 60. letech vzrostl zájem o Váchalovo dílo, který přinesl pořádání výstav a udělení několika ocenění. Váchalovy autorské knihy jsou vytvářeny téměř výhradně prostředky jeho vlastní knihařské dílny a propojují do nedílného celku výtvarnou, technickou a literární stránku knihy. Jeho tvorba byla ovlivněna celoživotním zájmem o satanismus, okultismus a mystiku. Vyznačuje se archaickým jazykem a složitou stavbou věty, upomínající na barokní literaturu.Vypracoval přehled strašidelných bytostí Ďáblova zahrádka. Deziluzi z 1. světové války vylíčil v knize Malíř na frontě. Krvavý román je doplněn esejí o problematice lidového čtení. Monumentální je Šumava umírající a romantická. Josef Váchal zemřel 10. května 1969 v Radimi (Studeňany u Jičína).