DÍLA

Z Pamětí Dr. Aloise Rašína

Vídeň Garnisorní vězení, 25. července 1916

„První paprsky sluneční vlétly do mé cely. Ale ještě dříve, než ji osvítily, ozval se chocholouš, který si na střeše udělal a hnízdo a prozpěvoval vytrvale své samičce, zahřívající vajíčka. Byla mně milá ta krátká písnička, málo měněná, Byl jsem vytržen a do Vídně odvezen z letního bytu v Písku, kde jsme bydlili s rodinou nyní již zesnulého tajemníka Městské spořitelny pražské pana Macháčka. Malý čtyřletý Vláďa Macháčkovic byl tam naší chocholoušem. Ochotně a s citem zpíval nám krátkou písničku:

Přes tu naši louž – lítá chocholouš –
On tak krásně zpívá – až se to rozlíhá –
Přes tu naši louž.

Nebylo možno hned na úsvitě nevzpomínati. Jak je asi v Písku krásně, jak jinak tam svítí slunce skrz jemný opar mlhy nad píseckým lesy, modravý Boubín v dálce má ještě čepičku ranních sražených par. Otava leskne se jako tekuté stříbro … Kam půjdou dnes? Na jahody na paseku, nebo k Novému rybníku nebo k Němci, nebo k Ozvěně nad mořem lesů? A ve vzpomínkách táhla se řada obrazů, každý den jiných, ale stále krásných, tiché, nevtíravé vážné krásy našeho Pošumaví.“

Möllersdorf, 13. února 1917

„K menáži wruke, wruke, někdy polévka ze sušené zeleniny. Jen tato polévka a chléb byly k jídlu. Musil jsem vařit. Býval jsem doma o prázdninách a vaříval jsem s maminkou, vypravovali jsme si a já to vaření odkoukal.  Bylo mi to nyní dobré. A tak jsem vařil brambory francouzské (místo uzeného masa salám), čočku s opékaným salámem; brambory s kmínem a vepřovou z weka ; guláš z konzerv s brambory, makarony s tomaty, makarony s jíškou (ty nebyly tak dobré), kompot z křížal a švestek atd. Žena a paní Kramářová přinesly kuchyňské nádobí. K snídani já ovomaltinu, Kramář čaj. A během dne čaj. Večer pekli jsme brambory v troubě. Vaření ještě ušlo, ale nejhorší bylo mytí nádobí. To je protivná práce. Vzpomínal jsem na naši Andu.  Zde teprve jsem pochopil, že k smrti nerada myla nádobí. Ale musilo to být a myli jsme oba s Kramářem statečně, právě tak, jako jsme si ráno zametli celu.“

Z  knihy Paměti Dr. Aloise Rašína. Brno: BONUS A, 1994.