A | B | C | D | E | F | G | H | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 

Šrámek Fráňa

Narození: 1877 Sobotka
Úmrtí: 1952 Praha
Obor působení: básník, spisovatel
Působení: 19. - 20. století

Narodil se 19. ledna 1877 v Sobotce. Jeho otec povoláním berní úředník byl v roce 1885 přeložen do Písku, kam přišel osmiletý Fráňa do druhé třídy obecné školy na Malém, nyní Alšově náměstí. O tři roky později byl zapsán mezi žáky gymnázia v Komenského ulici. (Na fotografii je jako kvintán). Jeho skoro desetiletý pobyt na píseckých školách ovlivnil celé jeho dílo – „bez Písku by nebylo Šrámka“. Šrámkovi písecký byt – řečeno s K. H. Máchou – dali sami bohové. V letech 1885 až 1894 bydlel ve starém domě „U Koulí“ mezi městskými hradbami vysoko nad řekou Otavou u Putimské brány,  o níž zpívali písečtí studenti v znárodnělé písničce „Když jsem já šel tou Putimskou branou“. S oblibou si ji zpíval již Mikoláš  Aleš,  ozývá  se  i    v Šrámkově hře „Měsíc nad řekou“. Nejprve tu malý Fráňa bydlel s rodiči. V červnu 1890 byl jeho otec přeložen do Zbiroha a Fráňa zůstal v témže bytě jako sekundán svěřený péči paní Svobodové, manželky učitele Jana Svobody. Okno Šrámkova pokoje nabízelo okouzlující vyhlídku na Otavu s hučícím jezem, na její zelený ostrov a romantické údolí s lesnatým Hradišťským vrchem v pozadí. Tento hradební dům v Putimské (poté Hálkově a nyní Šrámkově) ulici se svým romantickým okolím stal se hlavním dějištěm Šrámkova románu „Stříbrný vítr“ (1910) a jeho veselohry „Měsíc nad řekou“ (1922). Zmíněný román, do jisté míry osobní zpověď Šrámkova, písecká kronika studentského mládí básníka i jeho přátel se stal generační výpovědí a dočkal se četných vydání. V roce 1940 román našel svého dramatického zpracovatele ve spisovateli Miloši Hlávkovi a v Písku byla hra realizována ještě před premiérou v Národním divadle v Praze! Režii a montáž třinácti obrazů s prologem a epilogem zastal Václav Krška a hudbu složil Jiří Srnka, oba písečtí rodáci a bývalí písečtí studenti. Divadelní cedule hlásala: „děje se koncem minulého století v Písku a Mírově“, dokonce udávala i podrobněji: v Drátovském mlýně, na Hradišti, v domě „U Koulí“, v Portyči a na Spáleništi. Účinkovaly 154 osoby. V roce 1954 Václav Krška román převedl do filmové podoby.

Otava a písecká intonace se přímo a výslovně ozývá ve třech básnických vzpomínkách Fráni Šrámka. Časově první byla otištěna v píseckém týdeníku „Prácheňský kraj“ 23. dubna 1924 pod názvem „Vzpomínka na Písek“. Druhá báseň byla vyžádaná pro jubilejní slavnosti píseckého gymnázia roku 1928 a k tomu vznikající publikaci „Stopadesát let píseckého gymnásia“ a poprvé recitovaná V. Krškou s prostým názvem „Proslov“. Šrámek ji zařadil do svých spisů (poprvé r. 1933 ve sbírce „Ještě zní“) s názvem „Písecká“. Když její rukopis 6. června 1928 posílal příteli profesoru Josefu Pospíšilovi do Písku, neváhal dodat, že sám je s básní spokojen a že mu Ratkin dobře napovídal. Co je zajímavé, v následujícím dopise témuž adresátovi odmítá její zhudebnění: „Ve vší skromnosti uvádím, že jsem si tuto básničku zhudebnil již sám. Nutno ji jen čísti po jejím vlastním rytmu, tepu a dechu, a byl by v tom kozel, aby tu muziku nebylo slyšet.“ A bylo. Skvělou introdukci „Písecká“ dala Krškovu filmu „Měsíc nad řekou“ v recitaci Zdenka Štěpánka s jemným hudebním podmalováním Jiřího Srnky! Nicméně k jejímu zhudebnění přece jen došlo. Hudební skladatel a profesor Václav Marel složil v roce 1948 k 170. výročí založení píseckého gymnázia kantátu pro sopránové sólo, smíšený sbor a orchestr (klavír) pod názvem „Otava zpívá“. (Uvedena byla v roce 2004 v Písku pěveckým sborem Lípa z Kamenice nad Lipou). Třetí báseň Šrámkem Písku a Otavě věnovaná vznikla v roce 1938. Pro ozdobu nového píseckého koupaliště si ji vyžádal jeho budovatel Robert Malý a dal ji vepsat na stěnu tamní restaurační verandy spolu s motivem: Písku (s pohledem na hradby se Šrámkovým oknem), Orlíku a Zvíkova. Báseň původně pojmenovaná „Harfa Otavy“  byla později přejmenována na „Sem vzpomínko věrná…“

I po letech Šrámek rád na Písek vzpomínal. Měl zde řadu přátel, s nimiž si dopisoval: Roberta a Jaromíra Malého, Josefa Pospíšila, Karla Strnada. V Písku se Šrámkovo dílo intenzivně četlo, jeho hry, zejména ovšem „Měsíc nad řekou“, se často hrály; jeho verši zdobili Písečané stěny svých společenských síní. Město Písek jeho jménem pokřtilo ulici i krásnou stezku nad Pískem podél levého břehu Otavy a 4. března 1946 jej zvolilo čestným občanem.
Jeho dílo je podrobně uvedeno na stránkách wikipedie. Fráňa Šrámek zemřel 1. července 1952 v Praze.

Použitá literatura:

  • Fráňa Šrámek. Tři písecké. K 80. narozeninám národního umělce Fráni Šrámka k vydání připravil Josef Kotalík. Grafická úprava a kresby Vladimíra Maisnera. Se svolením Miloslavy Hrdličkové-Šrámkové vydala Osvětová beseda v Písku 1957.
  • Malý, Jaromír: Náš Fráňa Šrámek. Doprovod k Šrámkově výstavě v Písku a příspěvek k poznání života a díla národního umělce. Písek, Městské muzeum, 1953.