AUTOŘI

Narodila se 6. března 1907 jako Anna Urbánková v rodině rakousko-uherského majora Jana Urbánka, velitele vojenské posádky v Haliči. R. 1919 se Urbánkovi přestěhovali do Opavy, kde se otec stal velitelem četnické stanice. V Opavě navštěvovala měšťanskou školu a obchodní akademii (1921 – 1925), na níž ukončila studia r. 1925. Roku 1926, kdy již pracovala jako úřednice v opavské pojišťovně, se provdala za Ing. Josefa Bonharda, svého bývalého profesora, který přispíval do Lidových novin a inspiroval ji k rozhodnutí stát se spisovatelkou.

R. 1940 se s manželem odstěhovala do Písku, kde knižně téhož roku debutovala, když textem doprovodila bibliofilský tisk Písecké vánoce v kresbě Františka Zedníčka. Malíř obrazem a spisovatelka slovem se tak snažili ukázat „malý výsek z kamenné krásy města“. Bonhardová se zde vyznala z okouzlení romantickým Pískem a půvabnou jihočeskou krajinou. Text byl oslavou nejen sídla nad Otavou, ale celé české země, proto byl celý náklad okupačními úřady zabaven. V Písku se věnovala ochotnickému divadlu a stala se členkou Prácheňské scény, kde její manžel působil jako dramaturg. Přispívala také do různých periodik. R. 1943 se rozvedla a věnovala se výchově syna Romana Bonharda (1929 – 1990), který se stal známým klavírním virtuosem.

Od r. 1943 pracovala v Praze ve Filmovém archivu (do 1945). Byla redaktorkou časopisu Svět v obrazech a šéfredaktorkou ženského časopisu Vlasta. V letech 1948 – 1953 působila jako vedoucí propagačního oddělení tiskového odboru Ústředního národního výboru hlavního města Prahy a jako vedoucí redakce časopisu Praha. V letech 1953 – 1962 byla zaměstnána jako účetní ve Státním nakladatelství technické literatury. Potom se již věnovala jen literární tvorbě a střídavě žila v Praze a v Třeboni.

Povídky a články publikovala již od 30. let v různých časopisech a novinách (např. Národní listy, Národní politika, Venkov aj.). Těžištěm její tvorby se staly historické romány. Třeboňský archiv jí poskytl množství materiálu pro knihy odehrávající se v jižních Čechách 16. a 17. stol.Vystupují v nich skutečné postavy, např. Jakub Krčín v románu Tanec rabů (1949, 1. díl trilogie), Petr Vok z Rožmberka v Hodině závrati (1975). Napínavý děj se střídá s popisem dobových reálií, proto napsání každého díla předcházelo intenzivní studium. Kronikářský postup uplatnila v románech Selský mor (1957, 2. díl trilogie) a Polyxena (1959, 3. díl trilogie). V době raného středověku se odehrává příběh O Doubravce České a Měškovi Polském (1980).  V historickém románu Královský úděl (1971) vylíčila mj. cestu Přemysla Otakara II. do Písku.  Dětem adresovala memoárový román Františka a čtyřlístek (1974), evokující její šťastné dětství v Haliči, a Pohádky třeboňského kapra (1982), v nichž volně zpracovala krajové pověsti a pohádky. Nina Bonhardová přeložila a také pro rozhlas upravila několik polských her.

Zemřela v Praze 30. června 1981 na srdeční chorobu a podle svého přání  byla pohřbena na hřbitově v Třeboni, ve městě, které ji okouzlilo.