Les Amerika, výběžek Píseckých hor nejblíže městu, původně zvaný Vyhlídky (464 m), byl v polovině minulého století pustý kopec. Byl sice kdysi zalesněn, ale ve 40. letech minulého století vymýcen, aby zde písečtí získali pole. Na svahu k městu byla horší půda – ta byla rozdělena na malé dílce po půl strychu, a byla přidělena bezplatně chudším občanům města. Větší pozemky s poněkud horší půdou na jižní straně obec propachtovala. Písečtí v tomto způsobu viděli analogii s kolonizací ve Spojených státech, a tak tedy vzniklo nové pojmenování. Políčka byla pracně obdělána, půda srovnána, vznikly i terasy; úpravy jsou v současném lese ještě na některých místech znatelné. Výnosy však byly nepatrné, navíc půdu každý větší liják odplavoval. Jako přístup do této lokality sloužila Trávná cesta, která se v místech dnešní Holečkovy ulice rozdvojovala, a také silnice od Budějovické kapličky (dnešní Šobrova ulice) na Vohybal, kde u nynější zahrádkářské kolonie byl rybník stejného jména. Ten pocházel asi z 18. století – po roce 1840 byl vypuštěn a vysušen. Místo na jihozápadním okraji Vyhlídek nemělo u Píseckých dobrou pověst. Ještě začátkem minulého století tam stávala šibenice a konaly se tam popravy. Písecká rodačka a vlastenka Marie Axamitová napsala o tom ve svých pamětech, což potvrzuje, kde byla šibenice umístěna.
Až v 80. letech minulého století snažil se tehdejší radní a pozdější starosta Alois Pakeš pustá místa zalesnit nebo osázet ovocnými stromy. Tak vznikla na vrcholu Vyhlídek rozsáhlá třešňovka (1885), neměla však dlouhého trvání. V této době již pracoval v píseckém lesním hospodářství pod vedením městského lesního rady Josefa Zenkra Karel Knapp, jenž v průběhu let do roku 1910 zalesnění Vyhlídek – Ameriky uskutečnil.
Se zalesňování bylo započato v r. 1887 nejdříve na jižním svahu podél silnice, a to vysázením rychle rostoucích modřínů a bříz a mezi nimi pásů černých borovic. Pod ochranou vzrostlých stromů měly pak být pěstovány duby, jedle a douglasky. Bříza a modříny byly později vykáceny.
Již v příštím roce byl Karel Knapp jmenován lesním kontrolorem a taxátorem; v r. 1895 se stal nástupcem Josefa Zenkra, kterého před tím již dva roky zastupoval. Vysazování lesa pokračovalo směrem na sever k cestě okolo čtyř rybníků, od r.1895 pak rychlejším tempem. Lesmistr Karel Knapp chtěl z Vyhlídek vytvořit lesní botanický park, určený rovněž k rekreaci městského obyvatelstva. Nechal vysazovat i značný počet exotických dřevin, např. sekvoje, kanadský topol, jedli balsámovou, giganteu (mamutí strom), modřín japonský aj. Vyměřil a nechal upravit cesty a stezky, zřídil na některých místech palouky, aby z kopce byl zachován výhled směrem na Šumavu i do písecké kotliny.
V roce 1915 na jednom z palouků hrála Blažkova společnost hru Stroupežnického Naši furianti. Tehdy obecenstvo sedělo na narychlo sbitých lavičkách a jako jeviště sloužilo lešení postavené na kůlech. Když lesmistr Knapp viděl zájem a spokojenost obecenstva s hrou i s místem, projevil iniciativu na dnešní dobu nevídanou a na jaře příštího roku 1916 zde zřídil amfiteátr s 13 obloukovými stupni. V dolní části byla upravena plošina s návozem země a vyzděním opěrné zdi.
Dne 22. června 1916 na tomto novém Lesním divadle hrála společnost Bedřicha Jeřábka z východních Čech dokonce operu Prodaná nevěsta. Představení zřejmě dobře nedopadlo, jelikož je hned nato dr. Em. Siblík v Otavanu nepříznivě zkritizoval, ale za to Karel Knapp jistě nemohl. Lesní divadlo bylo pak užíváno zcela výjimečně, nebyly prováděny žádné opravy a stupně, na kterých se sedělo, jsou dnes již málo znatelné.
Asi v polovině roku 1917 pod vrcholkem kopce nedaleko hlavní široké aleje zřídil „válečnou besídku“ – pomník z balvanu s letopočty první světové války, obklopený různými stromy, které jednou měly tvořit zajímavou skupinu. Tyto údaje se dovídáme z článku Karla Knappa „Pěstování estetiky krajinné v okolí královského města Písku“, kde autor popisuje zásahy pro zvelebení píseckých lesů a celého okolí a vyznává se ze své lásky k písecké krajině. Jeho práce byla významná a záslužná nejen v městském lesním hospodářství; byl činný i literárně, působil jako geometr a nakreslil mnoho map a plánů pro turisty a návštěvníky Písku, působil na písecké lesnické škole a byl členem různých odborných korporací. Jeho celoživotní práce by neměla být zapomenuta. Válečný pomník – jehlanovitý balvan vysoký 175 cm na nízkém podstavci, s vytesanými roky 1914 až 1918, omšelý, porostlý mechem, stojí v lese doposud.
Amerika byla vhodným místem i pro další pomníky. V západní části vedle pozdějšího vodojemu byl postaven a v neděli 18. června 1933 odhalen památník prvního ministra financí ČSR dr. Aloise Rašína, jenž býval v Písku častým letním hostem. Žulový obelisk vysoký 270 cm, na podstavci, měl v honí části bronzovou plaketu od akademického sochaře Jana Jiřikovského. A dnes? Právem se můžete domnívat, že jde o památník vandalismu. Za německé okupace byla plaketa sňata a zmizela. Přesto, že pomník je majetkem města, nikdo se o něj nestaral, původní prostranství kolem pomníku zarostlo a naše „zlatá mládež“ na něm sprejovou barvou uplatňuje své erotické požadavky.
Další pomník obelisk asi 150 cm vysoký s pamětní deskou a odlitkem sokola postavila písecká sokolská jednota u hlavní aleje na vrcholu kopce jako upomínku na oběti protifašistického odboje v letech 1939-1945. Byl odhalen na shromáždění dne 4. května 1947. Dlouho tam ovšem nezůstal, po r. 1948 byl zlikvidován. Všímavý návštěvník může zde najít již jen betonový základ.
Poslední v řadě je skautský památník k 75. výročí založení skautingu v Písku, téměř kulatý durbachitový balvan s vytesanou lilií a letopočtem 1919-1994, který byl umístěn v horní části Lesního divadla. Dne 24. dubna 1994, kdy byl odhalen, skauti zde vzpomnělide vzpomněli na zakladatele hnutí v Písku profesora Karla Oberreitera, Josefa Jirouška, dlouholetého okrskového velitele, a další bratry a sestry z dlouhé řady skautů, skautek a vedoucích pracovníků z první republiky, z let 1945-48 a 1968-70. Z dobrého úmyslu Karla Knappa zřídit u města lesní botanický park mnoho nezbylo. Přáli bychom si, aby dnešní vedení městských lesů dále a rychleji pokračovalo ve zvelebení lesa Amerika a přispělo tím k znovunaplnění snů a představ významného Písečana Karla Knappa.
Úryvek z článku: Lubor Ludvík. Písecká Amerika. Výběr: Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech. České Budějovice: Jihočeské muzeum, 1995, 32(2), 108-111.
Další ukázky z díla autora:
