AUTOŘI

Narodil 27. února ve Vodňanech jako František Josef Emanuel, syn tamního lékárníka a purkmistra Antonína Karla Heritese a jeho manželky Anny, dcery lékárníka Emanuela Sehnala z Netolic. Roku 1869 absolvoval gymnázium v Písku, kde se sblížil s Josefem Holečkem. S Josefem Kálalem a Janem Dunovským vydal studentský almanach Anemonky (1871), jehož byl redaktorem. Po tříleté lékárnické praxi vystudoval na otcovo přání farmacii na Karlově univerzitě v Praze (1870–1872) a ve Štýrském Hradci, kde absolvoval jako magistr a působil jako lékárenský praktikant. Odtud odešel pracovat do Rožnova, Netolic a do Prahy. 30. června roku 1880 se ve Vodňanech oženil se zdejší rodačkou Marií Martanovou (1857), s níž vychoval dvě dcery.
Po otcově smrti v roce 1883 převzal jeho vodňanskou lékárnu v domě na náměstí. Byl na čas i vodňanským starostou, zasloužil se o napojení jihočeských Vodňan na železnici a o zahájení úprav tamního kostela. Přizval k tomu svého přítele Mikoláše Alše. S Otakarem Mokrým a s Juliem Zeyerem, který roku 1887 přesídlil také do Vodňan, tvořili přátelskou literární vodňanskou trojici. Styky s oběma literárními přáteli zvěčnil Herites ve svých Vodňanských vzpomínkách. V roce 1895 zde uspořádal národopisnou výstavku, což vedlo k založení Městské galerie.V létě roku 1893 odjel s celou rodinou na USA na světovou výstavu do Chicaga a vrátil se do Vodňan až na jaře příštího roku.
Po příchodu do Prahy v roce 1896 se Herites marně pokoušel o získání lékárnické koncese a přijal proto místo retaxátora lékárnických účtů za zemský a státní fond a tuto funkci konal až do vysokého věku 74 let v roce 1925, kdy odešel do výslužby. Od roku 1897 byl sekretářem lékárnického grémia, od roku 1899 byl též kontrolorem lékárny všeobecné nemocnice a v letech 1896 – 1899 redigoval Časopis lékárnictva.Herites pracoval ve výboru nakladatelství Máje a v letech 1903 – 1914 byl hlavním redaktorem časopisu Máj. Od roku 1890 byl mimořádným a od roku 1901 řádným členem České akademie věd a vykonával po Jaroslavu Vrchlickém funkci sekretáře IV. třídy Akademie.
Po odchodu do výslužby roku 1925 se Herites přestěhoval do rodného města Vodňan, které mu darovalo pozemek k postavení vily, do které převezl svůj bohatý literární archiv a umělecké sbírky. Po nezdařené oční operaci oslepl a poslední léta života trávil ve společnosti své dcery Boženy střídavě v Praze nebo ve Vodňanech. Byl pohřben do rodinné hrobky u kostela sv. Jana Křtitele ve Vodňanech. Na rodném domě na náměstí má pamětní desku. Památný strom poblíž Záhorského rybníka, pod kterým prý rád sedával, se nazývá Heritesův dub. Jsou po něm pojmenovány ulice ve Vodňanech, v Českých Budějovicích, v Písku a v Opavě.
Dcera Marie (1881–1970), žačka Otakara Ševčíka na pražské konzervatoři, se stala houslovou virtuóskou, provdala se za Josefa E. Kohna a žila převážně ve Spojených státech. Dcera Božena (1883–1963) učila v lyceu v Praze na Smíchově češtinu a francouzštinu, pečovala o otcovu literární pozůstalost, vydala jeho korespondenci s J. Zeyerem a psala o svých cestách za sestrou do USA. Prasynovec byl básník Jan Skácel.