Kde je v tomto městě nějaký lev? — v parčíku proti budově ONV. Bojuje s hadem — oba jsou z pískovce. Je to dílo Emanuela Maxe, jednoho ze slavné sochařské rodiny Maxů, postavené na památku vojáků píseckého pluku padlých v Itálii ve válce s Francouzi. Původně byl obehnán železnou mříží, kterou v první světové válce odstranili, asi proto, aby z ní ulili nová děla, čímž pomník znamenitě posloužil účelu, pro nějž byl pořízen. Kamenný lev na masivním podstavci bojuje s kamenným hadem již přes sto let. Vypadá docela dobrácky, skoro ochočeně, rozhodně spíš jako postarší bernardýn než jako zuřivý král zvířat. Je pomníkem jedné z nejstarších a naprosto zbytečných válek. Na solferinských pahorcích se střetl bezduchý, schematický útok Františka Josefa I. s přesilou francouzských děl opatřených už rýhovanými hlavněmi. Doplatila na to písecká pěchota. Melagnano bylo pouze bezvýznamná potyčka — nur ein Gefecht — jak je poznamenáno v archivu rakouského ministerstva války. A tuto potyčku krvavě zaplatili opět pěšáci z Písku. Ale sto let je v naší rychlé reaktivními motory hnané době skoro nepředstavitelně dávno. Neznámí pěšáci z Čech pochovaní do nehašeného vápna společných hrobů v Lombardii se jistě rozpadli v prach a ti, kteří je oplakali, byli už také oplakáni. Přišly však nové války, nové bitvy a nové masové hroby. Nové potoky slz. A tak pískovcový lev je stále aktuální, aktuálnější než kdykoliv před tím, neboť varuje před obětmi a zkázou války a nevěnčí vítěze nebezpečně romantickým vavřínem.
Z knihy Šrůtek, Jan. Písek. České Budějovice: Krajské nakladatelství, 1963.
In: Písecká čítanka. 1. díl. Písek Okresní knihovna v Písku, 1980, s. 42.
Další ukázky z díla autora:
Další odkazy:
