Polož se do trávy za jasné noci.
Upni své oči k obloze.
Nad ránem k večeru, o půlnoci.
Uzříš je v této poloze.
Některé daleko jiné zas blízko.
Svítí a září méně či více.
Stejně jak vzpomínky mají své místo.
V mysli Tvé je jich na tisíce.
Plejády(kuřátka),skupenství hvězd.
Jako Tvé vlasy když svážeš je stuhou.
Stejně jak na zemi je spousty cest.
Vzpomínka váže se jedna z tou druhou.
I v mléčné dráze jsou různá souhvězdí,
jež okem pouhým spatřit lze stěží.
Silnější vzpomínka ty slabé obezdí,
tak jak rok za rokem stále dál běží.
Jak hvězda zhasíná, vzpomínka odchází.
Sladké i kruté zapomenutí.
Než se však rozloučí, naposled zazáří.
pak černá díra ji pohltí.
Jednou až k věčnému spánku Tě uloží.
Až dojdeš na konec života cest.
Jiní se za noci do trávy položí,
pro ty co znaly Tě, jsi jednou z hvězd.
Další ukázky z díla autora:
