Jsou náruživí milovníci rybníků a jejich zádumčivé krásy, ale já dávám přednost řekám. Mám rád vodu běžící, roztančenou, pádící, která dává krajině dynamiku a po níž je tak krásné plout na kánoích, pramičkách, člunech i parnících, nebo aspoň na obrovské duši od traktoru.
První řekou, s níž jsem se skamarádil, byla jihočeská Otava. Ale nejdřív jsem se v ní několikrát utopil; až když jsem se naučil plavat, šlo mi to kamarádění snáz.
…
Zlatonosná Otava dodnes skotačí v peřejích a valí své vody zrozené v šumavských hvozdech dál k Písku a Zvíkovu, kde splyne s vodami Vltavy, ale věrní jí zůstali už jen rybáři a vodáci. To jsou ovšem pro každou řeku ti nejlepší přátelé.
Úryvek ze závěru knihy básní Jiřího Žáčka Jak jsem potkal řeku Otavu s ilustracemi Karla Kupky.
Vlastním nákladem autora, neprodejný výtisk, 2017
Další ukázky z díla autora:
Místa spjatá s dílem nebo jeho autorem:
