Kdekoli zastavili, panovník vládl, sudí mu předkládali rozsudky, jež schvaloval nebo zamítal. Podpisoval listiny, přijímal posly, dával si předkládat výnosy královských měst a statků, povoloval městské rychtáře a rozmlouval s nimi o spokojenosti měšťanů, o kupcích a kramářích, o clech a mýtech. Vstupoval do řemeslnických domácností. Prokazovali mu úctu.
V Budějovicích vešel do domu brníře, jemuž se narodil prvorozenec. Přihlásil se za kmotra a dítěti dal jméno Přemysl. Obdaroval rodinu, pohladil mladou matku a potěžkal prsy, plné životadárného mléka.
„Matičko, z pacholíka tebou živeného bude bohatýr. Až dospěje, pošli jej na Pražský hrad. A pak toho pátého a desátého. Tato krásná požehnaná ňadra vyživí dvanáct synů. O ty čtyři se postará král.“
V Písku je čekala zastávka. Přijížděli v době dešťů a velkých jarních vod. Před královými zraky běsnící Otava napadrť rozbila vetchý dřevěný most. Řeka řvala a hřebeny vln rozbíjela o skalnaté podnoží královského hradu. Družina byla unavená a promoklá. i Přemysl toužil po odpočinku. Co teď?
„Je to naše vina“, hovořil král k Záviši z Falkenštejna, který klidnil koně, děsícího se vřavy a dešťových přívalů. „Kdybychom na důležitých brodech přikázali stavět kamenné mosty, jako je Juditin v Praze, přešli bychom suchou nohou.“ Utřel si mokrou tvář. „Píseckému rychtáři přikážeme, aby na královský náklad dal postavit pevný most. Až sem příště zavítáme, chceme jet po novém kamenném píseckém mostě!“
Když se zdálo, že běsnění vodního živlu polevuje, měšťané, přešlapující na druhém břehu, vypravili na vzdutou hladinu nejsilnější plavidla pro vznešeného hosta a jeho průvod.
Milovali ho a vítali s jásotem. Panovník po odpočinku na hradě procházel rostoucím městem. Pochválil prostornost obou rynků, pomodlil se v dostavovaném chrámu Panny Marie, přikázal zpevnit hradby a stvrdil městu právo míle. Daroval mu do daleka okolní lesy. Předložili mu nárys budoucího kamenného mostu, který kázal umělecky vyzdobit. Pak poručil, aby mu židé přinesli zlato.
„Židé“, řekl Falkenštejnovi, který ho provázel, „jsou náš majetek. Jsou pilní, ale i hrabiví. Jsou jako včely, jejichž úly je třeba pravidelně vybírat. Jinak by zlatý obsah odnesli. Užili za hranicemi. Židáček je chytrý. Nosem plouží o zem před každým městským otevřhubou, ale má dobré styky s cizáky, s Armény, Romány, Vlachy a Franky. Moji židé předem vědí, odkud fouká vítr, a své obchody zařizují podle situace. Na mnohé nás předem upozorňují. Lichvu jim trpíme, zisky bereme.“
Na králův pokyn v městech a hradech, kde zastavili, rytíři vjížděli do šraňků, aby se pochlubili zdatností a odvahou. Přemysl chválil, odměňoval statečné a povzbuzoval nezkušené, dostatečně ještě nevládnoucí dřevcem a mečem.
Po turnajích přikázal hudcům a pištcům, aby hráli, a podával ruku k plesání paním a dívkám.
Tančil rád, srdečně a hlasitě se smál a nezapíral, že mu náramné potěšení působí pohled svůdných očí a krása žen. Dovedl ji živě ocenit, krásku přivinout a zlíbat zardělá líčka. V tu chvíli, zdálo se Závišovi, že zapomíná na vladařské starosti, byl vesel, pln šprýmů, rád naslouchal Závišovým milostným písním a básním. Záviš se doprovázel hrou na módní ve světě loutnu, a často se stávalo, že král se v závěru přidal k písni, kterou si oblíbil, oba mužské hlasy se splétaly a domácí naslouchali. Na ten prožitek budou dlouho vzpomínat.
Písecká čítanka. 1. díl. Písek: Okresní knihovna v Písku, 1980, s. 15.
Z knihy: Bonhardová, Nina. Královský úděl. Praha: Práce, 1971.
Další ukázky z díla autora:
