Královské město Písek (na 49° 18′ 21″ severní šířky a 31° 48′ 41″ východní délky od ostrova Ferra ve výši 365 m) rozkládá se po obou březích tiché, křivé, zlatonosné a perlorodé Otavy v podlouhlé kotlině omezené na severu a západě zponenáhla vystupujícím pohořím, na straně východní táhlými hřbety hor a na straně jižní nepatrnou povýšeninou. Vlastní město s budějovickým předměstím rozloženo na pravém, mírně od jihu k severu vystupujícím břehu, na levém pražské předměstí na úzké téměř vodorovné nížině, nepatrně k Otavě se sklánějící.
Kotlinu píseckou — vlastně rozšířené to údolí Otavy — omezují na východě Písecké hory, vynikající rozsáhlostí a výškou, které směrem od severozápadu k jihovýchodu se táhnou, rozkládajíce se od severovýchodního kouta kotliny víc jak dvě míle na jih a v šířce až na jednu míli a tvoříce rozhraní vod Otavy a Vltavy. Pokryty jsou hojnými lesy všeho druhu — zdroj to bohatství písecké obce.
Hory ty táhnou se dvěma souběžnými hřbety.
Přední hřbet skládá se z celé řady nepatrných pahrbků, táhnoucích se směrem jižním od města až po Selibov. Z rokle Brložnické vystupuje pahorek, který na svém temeni plochém ve stínu lesním skrývá známé výletní místo U Honzíčka, západní své úbočí obrací k městu, a od této strany od hajnice rozevírá se krásný rozhled na celou kotlinu píseckou i daleké mohutné hory šumavské. k severozápadu sestupuje pahorek tento pozvolna do kotliny písecké a rozděluje se v několik odnoží, z nichž památné jsou Logry (502 m), proto tak nazvané, že v těch místech císařské vojsko v r. 1742 leželo táborem, přispěvši městu Francouzi obsazenému na pomoc, a pak vypuklina žulová pod táborskou silnicí Na spravedlnosti.
Jižně odtud shlíží na město za našich dob v krásný sad proměněný pahorek, známé to Vyhlídky (464 m) neb jak tomu říká lid na Americe, poněvadž před lety obec kopec ten na dílce vyměřila a mezi chudý lid písecký rozdělila, aby jej vzdělával a tam obilí aneb jiné plodiny pěstoval. Pahorek, který na svém temeni chová překrásné procházky, jest odloučen od Logrů na severu dolinou, jíž mimo četné rybníky vede obecní silnice k Vodákovi a do lesů, a na jihu odloučen mělkým úvalem od pahorku Šobrovny (427 m), k ně muž se připojují semické Borky.
Od Borků vybíhají podlouhlé nepatrné povýšeniny až k rybníkům t. zv. Klášterským mezi Semicemi a Smrkovicemi, chovajíce mezi sebou mělké úžlabiny. Za Borky nad Semicemi zdvihají se lesnaté a rozsáhlé Havírky [520 m), jménem svým, jakož i četnými jámami na dávné dolování upomínající. K Havírkám připojují se poslední výběžky tohoto nižšího hřbetu Píseckých hor, Pecky Přední (466 m) a Zadní (464 m), které končí Skalkou (538 m) čili Ostrým vrchem nad Novými dvory.
Daleko vyšší a mohutnější je druhý hřbet Píseckých hor, který počínaje severovýchodně od Písku táhne se za nižším hřbetem směrem jižním až daleko za Protivín, vysílaje odnože až do vodňanského údolí.
Od sedla nad tak zv. Brložnicí, kde erární silnice vedoucí z Písku do Tábora kotlinu píseckou v umělé serpentině opouští, vystupuje znenáhla vrch Provazce (606 m), který k Novému sedlu příkře spadá a na straně jižní znenáhla se svažuje.
Mezi výběžky Provazců a Jarníkem otvírá se krásné údolíčko Celestinky, jímž se táhne od západu k východu mírný val jménem Boučí. Po tomto valu táhne se silnice lesní utěšenou krajinou k Obrázku a k myslivně na Křižatkách čili Novosedelské a dále ke Křešťovicům a k Vltavě. Údolíčkem tím řinou se prameny čisté vody ku rybníčkům u Vodáka, které jindy město Písek zásobovaly pramenitou vodou. Tato krajinka, nyní též oblíbené místo četných výletníků, stala se za našich dob velepamátnou nálezem četných vzácných nerostů při dobývání živce. Bohaté lomy tyto bohužel, poněvadž při tom pracováno nesoustavně, nyní vodou zatopeny; četné vzácné nerosty jako albit, beryl zelenavý, turmalín značné velikosti, vzácné akvamaríny, monacit barvy hnědé, apatit barvy zelené, modré i bílé, bertrandit barvy perleťové a jiných ještě vzácných, dříve málo známých i nyní ještě neznámých v živci vzrostlých minerálů tu nalezeno.
Nad Celestinkami příkře vystupuje Jarník [587 m), vypínaje se nad okolní vrchy svým lesnatým temenem; k východu se mírně svažuje a opodál k jihovýchodu rozložena Kraví hora (606 m). Od této na jihovýchod spatřiti lze dva úhledné chlumy Velký a Malý Mehelník, v krajině neveselé mezi hlubokými roklemi. Velký Mehelník je nejvyšší z Píseckých hor (624 m). S temene jeho, pověstmi četnými známého, otvírá se rozkošná vyhlídka na sever až ku Zvíkovu, Orlíku, Chrašticům a Rožmitálu, na západ k horám blatenským, strakonickým, horažďovickým a sušickým a daleko až k obzoru k temnomodrým velikánům šumavským. Na úbočí hory této rozvaleny četné balvany, na temeně pak stojí obrovský žulový balvan stolem nazvaný, po jehož kraji buď vytesáno několik důlků, aneb snad krůpějemi vody se stromů padajícími během několika věků podivuhodně vyleptáno; nad těmi v pozdější době vytesán kříž. Novověká fantazie přeměnila Mehelník v mohutnou mohylu; stůl ten na temeni jest prý pravěký oltář kamenný. Jiné pověsti vypravují, že prý při tom stole hodovali Petrovští, že prý tam zakopán poklad časem modrým plamenem se vyzrazující atd. Nicméně z toho lze poznati, že vrchol tento již v dobách pradávných poutal k sobě pozornost všech okolních obyvatelů.
Matzner, Jan. Královské město Písek. Písecká čítanka, 1. díl. Písek: Okresní knihovna, 1980, s. 26-28.
Z knihy: Matzner, Jan. Královské město Písek : Průvodce městem a okolím, jakož i dějiny jeho. Písek: Jaroslav Burian, 1898, s. 5-8.
Další ukázky z díla autora:
