1910-1919
…..
Nejvýznamnější událostí tohoto období, ale také nejtragičtější, byla světová válka. To ještě nikdo netušil, že bude „první“. V neděli 26. července 1914 v pražských novinách, které přicházely do Písku ranním vlakem v 6.30 hodin, se objevily tučné titulky: Válka – mobilisace. O osmé hodině již byla návěští polepena vyhláškou o mobilisaci.
Tisíců obyvatel celého města se zmocnilo vzrušení, ale panika ovládla především stovky letních hostů, kteří kvapem opouštěli své pronajaté pokoje a byty, protože se roznesla zpráva, že armáda zabere železnici a doprava bude přerušena. Během několika dní se v Písku soustředilo přes 15 tisíc vojáků. Byli ubytování ve školách a v sokolovně. V Komenského ulici pro ně zřídili polní kuchyně. Současně započal i odvod koní – umístili je v kolnách na Výstavišti. Válka si záhy vyžádala i v Písku první oběť. Byl jí setník August Toma, správní důstojník ve výstrojních skladech, který psychicky neunesl ohromný nával i velkou odpovědnost a v noci z 27. na 28. července se zastřelil ve své kanceláři. V prvních dnech se jednalo o částečnou mobilizaci a v pátek 31. července odpoledne se na budově pošty pod titulem Zpráva objevila vyhláška o všeobecné mobilizaci. Následujícího dne se v 19 hodin všichni písečtí vojáci shromáždili na Velkém náměstí, kde k nim z tribuny postavené proti radnici u lékárny promluvili důstojníci. Vojáci složili přísahu, dostalo se jim požehnání od katolického duchovního a veřejně byl rozvinut plukovní prapor, který přítomná deputace města ozdobila stužkou s nápisem Město Písek svému pluku. Ještě v noci odjížděli vojáci vlakem do Uher. Z Písku odjely čtyři prapory vojska.
Písecký tisk uveřejnil doporučený souhrn věcí, které si má s sebou každý vojín jdoucí do války z domova vzít: dva páry spodních kalhot, dva páry šlí, pletenou vestu, dle možnosti měkkou, teplé kolenice, teplý nákrčník, vkládací podešve-nepříliš měkké, gumový límec, gumová chránítka na lokty a kolena, ne však kožená. Tři barevné kapesníky, jeden ručník, šicí náčiní, spínací špendlíky různých velikostí, silné nůžky, kapesní knihu a inkoustovou tužku, papír, hadřík na čištění jídelního náčiní, doutnák, stearinovou svíčku, kompas, náplast ve svitku, mýdlo, prášek a mast proti hmyzu, prášek proti průjmům, krém k ošetřování bolavých nohou a příp. náhradní skla pro brýle.
Za vedení plukovníka Karla Wokouna byl 11. pluk nasazen zpočátku na srbské bojiště, později na ruskou frontu a v závěru války se zbytky píseckých vojáků dostaly na bojiště italské.
S počátečními boji zřízena na Pražském předměstí vojenská nemocnice z Masarykovy a rolnické školy, z lesnického internátu a špitálských kasáren. Čekárny na hlavním nádraží upraveny na obvaziště, kde neustále držely službu ženy z Červeného kříže. První transport raněných přijel v noci z 12. na 13. září na Pražskou zastávku. Přivezl na tři stovky většinou Maďarů. 26. září přibylo do města 1 400 vojáků stižených úplavicí. Někteří byli tak zesláblí, že ani nemohli jít. Měli být ubytování ve školách. Na intervenci starosty byli nakonec umístěni v kasárnách. Povážlivě začalo přibývat i zemřelých. Zprvu byli pohřbívání na hřbitově u sv. Václava, ale brzy zde chybělo místo, zejména pro četná úmrtí ruských zajatců internovaných v kasárnách s minimálním přídělem potravin a péče vůbec, a tak pro ně vojenská správa zřídila v roce 1915 nevelký hřbitov blízko Purkratic. Již o Dušičkách toho roku byla zde za zemřelé vojáky sloužena mše, při níž posvětili ústřední železný kříž na betonovém podstavci. 16. května 1917 byl na hřbitově, který se rychle zaplňoval, odhalen pomník klečícího Genia od sochaře Josefa Žemličky. Např. v tomto roce zemřelo jenom v píseckých nemocnicích 140 vojáků, z toho 111 na tuberkulózu.
Zeměbranecký prapor, než byl počátkem října 1914 odvelen do Lince, zřídil si ze čtyř desítek narukovavších hudebníků vlastní kapelu a v Písku v sadech pořádal pravidelné koncerty.
…
Z knihy: Prášek, Jiří. Písecké XX. století. Písek: JaM, 1999. ISBN 80-86154-18-1.
Další ukázky z díla autora:
