Občas se mi zdávají zvláštní nostalgické sny. Přijíždím v nich do města svého mládí starou parní lokomotivou, ohlašovanou neméně starobylým zvukovým zařízením, kterému se říká „číňan“. Nejezdí tu ještě městské autobusy, před nádražím stojí pár taxíků, po autobusovém nádraží není ani památky, nemocnice má teprve tři pavilony a márnici. Po průmyslovce není ani potuchy, na starobylém gymnáziu je pořád ještě stará barokní kaple, kam jsme jako studenti chodívali šlapat měchy u varhan. Trať na Tábor lemuje krásná stará třešňovka a za ní stojí stržená Trhalova pila. Všude kolem jsou jen pole a louky. V místě sídliště Logry, kde jsem skládal jako kluk skautský slib, je ještě romantická roklina. Zato kolem hotelu Dvořáček s Alšovými sgrafity se to hemží studenty z celého světa, kteří navštěvují proslulou Ševčíkovu školu houslové hry. A tam, co dnes stojí prodejna pletařských výrobků, nedaleko morového sloupu známého z filmu Jan Cimbura, hraje děda U zlatého kola šestákový mariáš, a taneční mistr Mudroch se svou krásnou paní, kterou jsme všichni obdivovali, nás učí prvním krůčkům společenského tance. Netáhne se tu ještě parovodní potrubí z teplárny a nestojí tu ani Plavecký, ani Zimní stadion. Na starém hřbitově se ještě pohřbívá, pozdější lesní má za sebou první roky existence. Na nábřeží vedou z malých domků schůdky rovnou do řeky a romantická Portyč připomíná chudobou svou italskou kmotru, po které dostala jméno. A jak si alespoň ve snu nezavzpomínat na svůj první let nad Pískem! Startovalo se malým letadélkem na sportovním letišti u Purkratic, a do smrti nezapomenu, jak jsem viděl dole maminku, držela na tyči přivázaný velký bílý šátek a mávala nám. A svatý Václav, nejstarší část pozdějšího královského města, končí hned za starým kostelíkem. Písek mých nostalgických snů má všeho všudy osmnáct tisíc obyvatel a říká se mu město studentů a penzistů.
Mnoho se od té doby změnilo. Něco z toho, co přišlo a o čem se mi někdy také zdávalo, se mi líbí. Třeba pestrobarevné domy u řeky, obchvaty města, nadjezdy a podjezdy, svah s umělým sněhem, kde se lyžuje i v létě, panoramatické kino, nová rozhledna v Moři lesů nebo moderní kaple na Hradišti. Jen bez nočních klubů a sexshopů bych se obešel. I když… Už za Ratkina to bývalo Na Ptáčkově a Na vinici podobné, jen to nebylo tak vyzývavé a s reklamou.
Jsem rád, když se mi o Písku zdá. Nejraději ze všech snů mám však ty nostalgické. O Písku mého mládí.
Z časopisu Obce spisovatelů Dokořán 46
Další ukázky z díla autora:
