Ve spisech píseckého archivu není před rokem 1840 zmínky o tom, že by v Písku byla knihovna, z které by byly půjčovány zdarma knihy místnímu občanstvu bez rozdílu stavu a povolání. Teprve v roce 1841 opatřil si znamenitý učenec a český vlastenec PhDr. Řehoř Zeithammer, profesor na píseckém gymnasiu, k založení městské, všemu občanstvu veřejné přístupné knihovny v Písku, guberniální povolení datované 20. května 1941 č. 23.772, a podle tohoto povolení již dne 6. července téhož roku uveřejnil toto nadšené vyzvání, které v doslovném znění tuto otiskujeme.
Váženému občanstvu!
Důležitost a potřeba pravidelného vzdělávání lidu jest v takové míře patrná, že každý lidumil přemýšlí, čím a jak by k tomu podle své síly a možnosti přispěl. Mezi nejvydatnější prostředky patří dobré knihy, a k tomu zapotřebí dobře zřízených knihoven, do nichž by i chudobný člověk měl přístup. Cíl a konec takových jest, aby se vzdělanost lidu vůbec a obzvláště mládeže a průmyslníků rozumným způsobem a přiměřenou cestou rozšiřovala a rozhojňovala. Čtení dobrých knih obohacuje rozum užitečnými vědomostmi, dodává mysli a srdci slušnou zábavu, napomáhá nábožnosti a dobrým mravům. Mládež ze škol vystouplá najde v knihovně také další pokrm a vzdělávání aniž jest se obávati, že by v nevědomost a surovost upadla.
Řemesla pak a průmysl i tu své knihy a naučení najdou, z nichž se toho dočtou, že se na tom, jak se nyní provozují, přestátí nemůže, nýbrž že toho potřeba, aby se k čilejšímu a rozumnějšímu životu povzbudila. Na ten a takový způsob se lid vzdělává, nevědomost a netečnost se zapuzují, průmysl a živnost se zvyšuje, lenost a chudoba se ničí.
Toto vzletné vyzvání setkalo se se zdarem, neboť již dne 1. listopadu 1841 bylo sebráno 120 svazků dobré četby a knihovna otevřena.
Téhož měsíce a roku odevzdal knihovně FRANTIŠEK BEZDĚKA, gymnasijní katecheta, veškeré knihy ze Svatojanského dědictví a dne 7. prosince 1841 ředitelství Spolku pro povzbuzení průmyslu v Čechách darovalo knihovně po jednom výtisku všech svých spisů a další leta stále na knihovnu pamatovalo. Knihovna našla též šlechetného příznivce guberniálního radu kraje píseckého JOSEFA SCHRENKA, který značným počtem knih k rozmnožení knihovny přispíval též i jiným způsobem a o knihovnu se staral.
Ke konci roku 1842 bylo v knihovně již 552 svazků a v době od roku 1841 do roku 1847 darováno knihovně 1466 svazků knih.
V téže době přikoupeno nových 547 svazků a tak ke konci roku 1847 bylo v knihovně již 2013 svazků knih.
O rozvoj městské veřejné knihovny měl největší zásluhu její správce profesor ŘEHOŘ ZEITHAMMER, který k veliké kulturní škodě města Písku v roce 1847 byl služebně povolán na malostranské gymnasium do Prahy. Jeho odchodem byl zadržen rozvoj knihovny, která s ním ztratila také své dosavadní příznivce. Po odchodu prof. Ř. Zeithammra do Prahy převzal knihovnu prof. P. VÁCLAV ZIKMUND, který byl jejím správcem 11 let a podle malých příspěvků o knihovnu pečoval. V této době bylo vyřaděno mnoho svazků rozbitých knih, které musely býti nahrazeny novými a počet svazků zvýšil se nepatrně na 2370. Podle zpráv redaktora V. V. Janoty, uveřejňovaných v místních listech, půjčovalo si knihy ročně 60 až 150 stálých čtenářů.
Lipš, František. Veřejná obecní knihovna Palackého v Písku. Písecká čítanka, 1. díl. Písek: Okresní knihovna, 1980, s. 45-46.
Z knihy: Lipš, František. Veřejná obecní knihovna Palackého v Písku. Písek: Fr. Podhajský a spol., /1941/, s. 2.
Další ukázky z díla autora:
