MÍSTA

Středověká radnice je v Písku doložena k roku 1407 – byla v domě č. 38 na Alšově náměstí, původně rychtě. Roku 1509 získalo město do svého majetku  královský hrad,  který využívalo také jako  radnici. Nynější monumentální barokní dvoupatrová budova
č. 114 na Velkém náměstí byla postavena v letech 1740 – 1767. Do nové budovy byl pojat starší objekt s renesančními klenbami a gotickým zdivem, snad městská sýpka. Stavba, kterou zahájil pražský stavitel Jakub Schödler, byla přerušena válkou o dědictví rakouské a následným nedostatkem finančních prostředků. Dokončili ji stavitelé Antonín Müller a František Pfanner roku 1767. Budova má symetricky rozvržené dvoupatrové průčelí se dvěma věžemi. Měděné pozlacené orly nad helmicemi věží nahradili po vzniku Československa čeští královští lvi. Střední tříosový rizalit je ukončen trojúhelníkovým tympanonem, který je ozdoben městským znakem. Kamenné plastiky Spravedlnosti, Síly a Trpělivosti i dvě vázy zhotovil v roce 1764 českobudějovický sochař Leopold Hueber. Věžní hodiny dodal pražský hodinář Sebastian Londensperger. Z hodinového stroje v jižní věži se převáděl pohyb i na ciferníky druhé věže. Tento původní dosud funkční hodinový stroj lze dnes vidět v expozici Prácheňského muzea. Budova radnice je zastřešena mansardovou střechou. Zdůrazněné první patro má vysoká okna s plasticky zdobenými suprafenestrami, zatímco okna druhého patra jsou malá. V prvním patře jsou reprezentační místnosti. Největší se štukovým stropem sloužila jako zasedací síň městského zastupitelstva, vedlejší menší místnost používal purkmistr jako kancelář. Za ní byla kaple sv. Kateřiny, která se za císařských  manévrů v roce 1888  proměnila na ložnici panovníka.

Balkon v prvním patře byl postaven v letech 1822 – 1830. Už 14. října 1918 z něj byla vyhlášena (omylem) Československá republika. Roku 1876 byla na průčelí radnice osazena deska věnovaná píseckým rodákům Václavu Hladiči Píseckému a Janu Kocínovi z Kocinétu, humanistickým spisovatelům. Podloubí radnice bylo původně napojeno na gotické podloubí okolních domů, ale v roce 1845 bylo zazděno a upraveno na místnosti. Budova byla opravována v roce 1951 a v 90. letech 20. století.

• ADÁMEK, Jan – FRÖHLICH, Jiří – ČÍŽEK, Jiří. Písek : historický průvodce. Písek: Prácheňské nakl., 2004. ISBN 80-86193-08-X.
• Almanach 750 let města Písku. Vimperk: TINA, 1993.
• KIBIC, Karel. Historické radnice. Praha: Tisková ediční a propagační služba místního hospodářství, 1988.
• KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V. díl. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-039-X.
• LUDVÍK, L. - PRÁŠEK, J.  Písecké  ulice,  náměstí, samoty a komunikace. Písek : J & M, 1998. ISBN 80-86154-09-2.
• Písek na starých pohlednicích. Písek: IRES, 1999. ISBN 80-901940-6-0.
• PRÁŠEK, Jiří. Písecké 2. tisíciletí. Písek: J & M, 2000. 221 s. ISBN 80-86154-24-6
• SEDLÁČEK, August. Dějiny královského krajského města Písku nad Otavou. Díl I. - III. Písek: Obec písecká, 1911 -  1913.
• SOUKUP, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese Píseckém. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1910.